Beranice, baranica

Charakteristika

Beranice je „čepice s beránkem a každá huňatá čepice vůbec“.

České dial. baranica je mužská pokrývka hlavy trojúhelníkového nebo obdélníkového tvaru, která je vyrobena z měkké beránčí kůže. Teplý materiál, z něhož je beranice vyrobena, ji předurčoval pro nošení v zimě. Baranica se dále nosí např. v období fašanku. Nejčastěji bývala baranica černá. Kromě černé barvy se můžeme setkat také s různými odstíny hnědé barvy či se strakatou, např. černobílou beranicí. Kožešinová baranica je ušita z kůže mladých černých ovcí, podšívku tvoří kožešiny bílých ovcí nebo beránka. Plyšová baranica je ušita z průmyslově vyrobeného plyše a je podšita bílou ovčí kožešinou.

Zikmund Winter uvádí: „Na hlavu vstavovali sobě muži lidoví nejraději čepice všelijakých forem… Z čepic leckdy zapsána jest beranice šmelcovaná“.

Také Machek píše, že „beranica byla čepice z beránčí kožešiny“, uvádí, že se beranici říkalo též houba, a to podle toho, jak vypadala.

Stav ve staré češtině

Beranice, -e fem. znamená ovce, něm. Mutterschaf a dále čepice z beraní kůže, něm. Mütze aus Schafsfellten. V pl. označuje kalhoty z beraní kůže, německy Beinkleider aus Schafshaut.

Stav v nové češtině, nářeční varianty a významové specifikace

Ve Slovníku spisovného jazyka českého je beranice, -e, fem. uvedena ve významech „čepice z beraní kožešiny“ a „každá huňatá čepice vůbec“. Tady poprvé narážíme na zmínku, že by se mohlo jednat i o jiný materiál než beraní kožešinu. Beranice zde označuje také beraní kůži samotnou, např. zašít do beranice; kožich z beranic. Deminutivum je beranička, -y fem. Slovo berančice, - y fem. je „čepice z beránčí kožišiny, beranice“.

V Slovníku spisovného jazyka je beranice, -e fem. uvedena ve významu „čepice z beraní kožešiny“.

V Příručním slovníku jazyka českého je beranice, -e fem. ve významu „čepice s beránkem; huňatá čepice vůbec“: Na hlavě měl mlynář vysokou černou beranici.

České dial. baraňica je „čepice z ovčí (beraní) kůže s beránky“ nebo též „obyčejná čepice ze sukna“.

Etymologie

Česky beranice, dial. baranica pocházejí od základového slova beran, protože označují něco, co je vyrobeno z beraní kůže. Další významy jsou sekundární: „kláda opatřená na jednom konci železnou koulí, jíž se bouraly brány obléhaných objektů“, „dlaždičský špalek na dusání povrchu cesty a zařízení na vrážení pilot do země“. Odtud vzniklo sloveso beranitʼ „vrážet do něčeho“ (pro podobnost s trkáním berana). U Machka najdeme sloveso baraniť komu co nebo do někoho, což znamená usilovně „vrážeti do hlavy něco nechápavému“, „přemlouvat někoho“. Sloveso baráňať na koho znamená „žebroniti“ či „naléhati“.

Baranica „čepice z beránčí kožešiny“ je odvozeninou od beran „samec ovce“. V lidovém jazyce je beran „tvrdohlavec“ nebo „hlupák“.

Slovo beran najdeme i v jiných jazycích, a to v p., dl., ukr., r., s./ch. baran; v hl., sr. boran vše z psl. *baran, které nemá jednoznačný výklad. V češtině proběhla u tohoto slova disimilace, tedy různění hlásek, a to a-a : e-a, např. baran – beran.

Zdroje:

Příruční slovník jazyka českého. I – VIII. Praha: Státní nakladatelství, 1937  - 1957.

BARTOŠ, František: Dialektický slovník moravský. I, II. Praha, 1906.

Kolektiv autorů: Kroje horňácké obce Velká nad Veličkou. Velká nad Veličkou: Obec Velká nad Veličkou, 2000.

WINTER, Zikmund: Dějiny kroje v zemích českých. Od nejstarších dob až po války husitské. Praha: F. Šimáček, 1892.

JUNGMANN, Josef: Slovník česko – německý. Díl I - IV. Praha: Academia, 1989 – 1990.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 1994.

Příruční slovník jazyka českého. I – VIII. Praha: Státní nakladatelství, 1937  - 1957.

MALINA, Ignác: Slovník nářečí mistřického. Praha, 1946.

REJZEK, Jiří: Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2001.

MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha: Academia, 1968.

HOLUB, Josef, KOPEČNÝ, František: Etymologický slovník jazyka českého. 3. přeprac. vyd. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.