Vývoj kroje mužského

Pozorovatelé, kteří se zajímají o problematiku kroje, umělci, kteří jej zobrazují v nejrůznějších formách, a kronikáři při svém výzkumu vždy sáhnou spíše po minulosti, než aby se přizpůsobili tomu, co jim poskytuje přítomnost. Toto je možné vypozorovat u kronikáře z Vřesovic na Hané či u malířů, kteří retrospektivně zobrazovali kroj předešlých generací, např. ve Velkých Losinách nebo v Moravské Třebové. Měli bychom si uvědomit, že kroj se stejně jako mnoho jiného postupem času proměňuje a utváří si novou podobu.

Důležitým faktorem, který ovlivňoval zrání mužského kroje, byly vojenské uniformy, které inspirovaly mladíky i muže k napodobení vojenského stejnokroje. To se projevuje na materiálu, střihu i výzdobě.

Vojenské uniformy neměly v této době jednotnou podobu, jakou známe dnes. Vstřebávaly do sebe mnoho prvků, např. za tureckých válek.

Od počátku 18. století mají krojové kalhoty dva rozparky, punčochy se přetahují nahoru přes krátké nohavice. Později se nohavice prodlužují a doplňují je vysoké boty. Kolem roku 1760 se do nich oblékaly plátěné punčochy, které byly přetažené nahoru přes dolní okraj krátkých kalhot.

Podobně ovlivněny byly i kabátky, kterým zpočátku chyběl límec. V roce 1785 se dlouhé a úzké kabáty nedají vůbec zapnout. Ke konci století ubývá knoflíků, prýmků a zdůraznění zapínání horizontálními liniemi, šosy se přibližují frakové módě. V roce 1800 je však už zdobí malý stojatý límeček, který se postupem času zvyšoval, až v roce 1814 převážil límec vysoký. Dlouhé kabáty se rozšiřují v šosech a bocích. Na počátku 19. století se nosí krátké kabáty s rovným dolním okrajem a červenou podšívkou a s vysokým límcem.

Na počátku 19. století se mužský kroj přibližoval tradiční krojové sestavě. V západních částech se nosily krátké kožené kalhoty, punčochy, střevíce nebo vysoké kožené boty, vesta, kabátek, výjimečně kabát, jelikož patřil k drahým součástem kroje, nakonec klobouk.

Kožené kalhoty se pod kolenem zapínaly nebo svazovaly koženou vázačkou. V 18. století byly kalhoty značně volnější, na Kroměřížsku byly naskládané a sahaly jen po bedra. Na počátku 19. století se zvedl pás kalhot, silně se zúžily a prodloužily do vysokých bot. Tyto změny se však středu země ještě nedotkly.

Na východní Moravě vypadala situace jinak. Zde se nosily dlouhé přiléhavé kalhoty ze sukna, které byly zastrčené do vysokých bot. Bývaly různě zdobeny šňůrováním a doplňoval je kožený opasek. Do tohoto schématu však nelze řadit kalhoty na Těšínsku, jelikož mají více zdůrazněné rozparky. Jedná se zde o západní variantu s výměnou kůže za sukno.

V roce 1814 se již pravidelně vyskytovaly kalhoty dlouhé. Např. bruntálsko – krnovské kalhoty, které mají na vnější straně řadu knoflíků, jsou inspirovány pruskou uniformou. Na severozápadní Moravě se dlouhým kalhotám říkalo „šaryváry“, jelikož byly převzaty z tureckého oblečení, které vzhledově připomínaly.

Vesty bývaly ušité ze sukna. Na Znojemsku jsou časté vesty bílé s modrým nebo červeným potiskem, které dosahovaly největších délek. Na západní Moravě se nosily vesty pruhované. Na ostatním území nejsou vesty příliš dlouhé, na východní Moravě jsou však více zdobené, bohužel tato výzdoba není moc vidět, nosily se totiž pod kabátkem. V jižní části Slovácka se v této době šily vesty z hedvábí, např. tmavomodré kvítkované vesty. Materiál i střih ve tvaru písmene O poukazuje na blízký vztah k jihozápadnímu Slovensku.

Na vesty se oblékaly kabátky, většinou prosté, delší než vesty, s hustou řadou knoflíků, se stojatým límcem.

V 18. století převládaly kabáty krátké. Kabáty ze Znojemska jsou spíše barokního typu, mají řadu knoflíků po délce celé přední části. Na Brněnsku, od českých hranic po Drahanskou vrchovinu a na Hané však řada knoflíků sahá jen do pasu.

Všechny kabátky mají malý stojatý límeček, vzadu v pase se nacházejí dva knoflíky a směrem dolů vedou složené záhyby a tři švy. Na bocích tyto kabátky zdobí naznačené kapsy.

Se střihem kabátů souvisí hanácký střih dlouhých kožichů, kde se nosil tzv. ocáskový kožich, který byl ušitý ze dvou ovčích kůží s přidanými rukávy.

Na východní části území se nosí kabáty starších vývojových typů, které byly běžné v Uhrách a slovenském sousedství. Na Slovácku se takovýmto kabátkům říká mentíky a na Valašsku župice. Mají různou délku, většinou se však setkáme s kratším střihem, zdobí je šňůrování a sada knoflíků.

V horských obcích severního Valašska se nosíval zvláštní typ kabátu, který byl z hnědé huně jednoduchého střihu – oblékal se přetažením přes hlavu a rukávy byly pouze nastřiženy. Na jihu byl častý typ kabátu z bělavé až nažloutlé huně, který byl ušitý z rovných dílů. Zdobil jej velký obdélníkový límec, který se za nepříznivého počasí přehazoval přes hlavu. Žádný z těchto kabátů neměl knoflíky a převazoval se pouze podle potřeby.

Pokrývky hlavy nesměly za žádných okolností chybět. Odkládaly se jen při jídle a v kostele, jindy by považovali muže bez klobouku za blázna. Na počátku 19. století se objevují třírohé klobouky, např. na západě, na Znojemsku, v okolí Šternberku, v kroji z Losin a především ve Vizovicích, kde se jimi odlišoval měšťan od sedláka.

Největší oblibě se těšil klobouk se širokou střechou. Na Hané, na Břeclavsku a ve Strážnici se nosily klobouky malé. Za kloboukem se nosívala péra – na Hané a ve Strážnici paví, na Břeclavsku jeřábí.

V zimním období byly oblíbené kožešinové pokrývky hlavy. Jednalo se především o vysoké a honosné beranice z drahých kožešin, např. z beránčí, ale i z vydří, bobří, kuní nebo sobolí.

Na nohy si lidé obouvali nízké střevíce s přezkou a k nim punčochy. Na Hané a na západě se nosí s přehnutým okrajem. Jinde najdeme boty hrubé a nepřehnuté, např. na Znojemsku, v Porubě, ve Strážovicích. Mladší muži nosívali úzké holinky, nahoře vykrajované. Na brumovském panství (území Valašska) se nosilo soukenné obutí, tzv. krpce.

Důležitými součástmi mužského kroje byly doplňky:

Asi nejčastějším doplňkem byly nákrčníky – bílé, červené. Na Hané se však nenosily. Nezbytným doplňkem mužského oblečení byla asi do pasu vysoká hůl. Na Valašsku patří ke kroji samozřejmě valaška. Dalšími doplňky mohly být i zemědělské nástroje jako např. kosa, cep. Na Hané, v Porubě, na území Niska je oblíbená dýmka, na Kravařsku hodinky s řetízkem.

Zdroje:

LUDVÍKOVÁ, Miroslava: Moravské a slezské kroje, kvaše z roku 1814. Brno: Moravské zemské muzeum.

 

 

-2°C

Uherské Hradiště

Partly Cloudy

Humidity: 71%

Wind: 27.36 km/h

  • 03 Jan 2019 0°C -2°C
  • 04 Jan 2019 0°C -2°C