Obojek

Charakteristika

Jako obojek se označuje stojatý límeček, který náleží mužské vojenské košili. Tento límeček je stojatý a nevyšívaný.

Slovo obojek vedle dodnes běžného zvířecího obojku znamenalo současně jednak límec jako součást oděvu, jednak nákrčník jako součást brnění. V polovině 15. století si stěžuje žalobce, že mu pohnaný „skíbil dáti kuoň, pančíř, obojek, prusplech“.

Stav ve staré češtině

Ve Staročeském slovníku nalezneme heslo obojek, -jka/-jku m. „límec, límeček, krejzlík, část oděvu (často lemování) obepínající krk“. Např.: král ciesařě za obogyek jě a nóž k hrdlu přistavujě (Dalimilova kronika); jako k okrasě hrdla zápony zlaté neb střiebrné oba okrajě oboika spínají (Klaretův Bohemář); mnohé panie… pójdú bujně k oltáři… v svých kuklíkách okovaných, v oboycziech jako v halžiech (štítenský sborník Klementinský); oboyek vel ožiedlé (latinský výkladový slovník, tzv. Lucianus, 14. – 15. stol.); aby… frejžky, woboyky, věnce perlové zjednala (Postila, 15. a 16. století); čechel, když se byl u obojka vytrhl (Naučení brněnská, hradišťské městské radě dávaná od r. 1447 až do r. 1509. Ve Staročeském slovníku najdeme i další významy tohoto slova, a to „obojek, ochranný nákrčník, část brnění chránící krk“ (část vojenského oděvu); „obojek, pouto kolem krku zvířete“.

Velmi bohatý výklad tohoto termínu ve starší češtině nalezneme v Jungmannově slovníku. Obojek, -jku, deminutiva oboeček a obojjček, -ečku, m. „něco, co se ovíjí okolo krku, ozdoba na hrdlo“.

Stav v nové češtině, nářeční varianty a významové specifikace

České obojek, -jku m., deminutivum oboječek ve významu „pásek kolek krku zvířete“, „věc, která je obojku určitým způsobem podobná“, např. zděný sloup s obojkem nahoře, tj. s pásem; hrdlička má na krku tmavý obojek; „zastaralý název límce, který se používá pouze v nářečích“; „kněžský kolárek, náhrdelník, součástka kulometu na hlavni, součástka podstavce kulometu“.

České dial. obojek „límec“, „vyšívaný šátek kolem krku“, „límec u košile, též vyšívaný“.

Etymologie

Holub, Kopečný a Machek rekonstruují psl. podobu *ob-voj-ьkъ, kořenové -voj- patří k víti. V jiných slovanských jazycích jsou názvy odlišné.

Také Rejzek uvádí, že obojek je tvořeno z předpony *ob- a odvozeniny od *viti „vinout“, vlastně „co je ovinuto okolo krku“.

Zdroje:

MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha: Academia, 1968.

JUNGMANN, Josef: Slovník česko – německý. Díl I - IV. Praha: Academia, 1989 – 1990.

Slovník spisovného jazyka českého. 1. – 4. Praha: Nakladatelství československé akademie věd, 1960 – 1971.

Příruční slovník jazyka českého. I – VIII. Praha: Státní nakladatelství, 1937  - 1957.

BARTOŠ, František: Dialektický slovník moravský. I, II. Praha, 1906.

MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha: Academia, 1968.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 1994.

SVĚRÁK, František: Nářečí na Břeclavsku a v dolním Pomoraví. Brno, 1966.

MALINA, Ignác: Slovník nářečí mistřického. Praha, 1946.

NĚMEC, Igor: Slova a dějiny. Praha: Academia, 1980.

ŠMILAUER, Vladimír: Staročeský slovník, obilé – ožžený. Praha: Academia, 1984.

HOLUB, Josef, KOPEČNÝ, František: Etymologický slovník jazyka českého. 3. přeprac. vyd. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.