O vlčnovských pozemcích

O vlčnovských pozemcích

Napadlo vás nekdy, proč Vlčnov nestójí v prostředku svojého katastru? Vlčnov jak známo má kolem sebe takové krásné pole a lúky, jaké má málokerá dědina na Slovácku. Zem směrem k Hluku nebo Slavkovu je tu krásná a rovná, bez kotárů a žlebů. Pravda, na druhú stranu už to také fajnové néni, ale to vlčnovským nevadí, protože tam sú stejně enom samé hrby. A jak k tomu Vlčnov přišél, že mu komisa přidělila ty nejpěknější pozemky? Tehdá sa páni úředníci nemohli…
O pánu z Cimburku

O pánu z Cimburku

Na hradě Cimburku, z kerého dnes zostalo enom pár kameňů na sobě poskládaných, žil kdysi hradní pán, kerý nade všecko miloval zlato, peníze a všecko možné, co by ho udělalo eště bohatším, než doposaváď býl. Jedného dňa došel k hradní bráně tajemný cizinec v kápi, že prej má pro pána neco, po čem pán prahne. Spolu o samotě cizinec pánovi prozradil, že zná tajemství, jak vyrobit zlato z kamení. Ale že za to neco bude chtět – jeho jediného syna.…
O dědinách pod Buchlovem

O dědinách pod Buchlovem

Buchlov je hrad, z kerého uvidíte nekolik dědin. Za starých časů to ale nebyly dědiny, ale enom osady či pár chalup a kostelíků. K takovýmto dědinám patřijá Břestek, Tupesy, Zlechov, Střílky a aj Tučapy. Ale jak tyto dědiny dostaly svoje jména? Vděčijá za to podle pověsti hradnímu psu Břesovi. Pán z hradu Buchlova totiž kdysi dojél z lovu bez svojeho oblúbeného psiska, a tak hradní pán poručíl svojím poddaným, aby mu tu jeho potvoru našli. Zbrojnoši teda slézli z buchlovského…
Černý Janek

Černý Janek

Každý ví, že v Brodě ve výklenku pod hodinama stójí Černý Janek a zvóní každú celú hodinu na zvon. Takto tam stójí už celá staletí, od dob, kdy na městské hradby zaútočili křižácké výpravy kuruců. Jednej tmavej noci oblehli město a možná by ho aj dobyli, kdyby sa nestalo, co sa stalo. Hradní stráže totiž chrápaly na hradbách, měsíc téj noci nesvítil a ani hvězdičku byste okem nezahlédli. Kuruci opřeli o hradby své žebříky a hrnúli sa nahoru jak brúci.…
O buchlovském pokladu

O buchlovském pokladu

Dycky sa mezi luďma vykládalo, jak je pod zemú skovaných všelijakých pokladů a drahocenností, keré by mohly byt aj nalezené. A tak sa stalo, že neco takového sa vykládalo aj o hlubokých chodbách, keré vedú ze Schildrova mlýna u Starého Města a končijá až kdesi pod hradem Buchlovem. Tu měl byt podle pověsti schovaný veliký zlatý poklad, na kerém sedí veliký pes. Nejeden hledač pokladu sa rozhodl, že mosí za každú cenu to zlato nájít. Našli sa tací, keří si…
O bílém koníčkovi

O bílém koníčkovi

To bylo tehdá, když v Polešovicách odbila půlnoc a aj tamní hospoda zavřela svoje dveřa a vykopla posledního ožungru ze šenku. Jura Stašík sa téj noci také vracál z hospody. Pravda, měl už trochu popité, šél z prava do leva jak zpráskaný kocúr. Naráz uslyšél dupot koňských kopyt a řekl si, že sa asi nekomu z dědiny zplašil kůň. Koňské dusání sa blížilo a Jura čekál, čí že to kůň asi bude. V tom sa ulica od Zbořiska rozzářila světlem…