Masopustní zvyky na Slovácku

O masopustu

Masopust jako takový není chápán jako svátek církevní. Přesto ho najdeme v církevním kalendáři, kdy se konání masopustu řídí podle Velikonoc. Určující pro stanovení tohoto období bývá zpravidla Popeleční středa, kdy se křesťané začínají postit. Každý jistě ví, že velikonoční svátky připadají každý rok na jiný den, proto není výjimkou, že se i masopustní veselice konají v různé dny v určitých letech.

Pod pojmem „masopust“ se skrývá doba, která začíná svátkem Tří králů - Kašpara, Melichara a Baltazara, a končí začínajícím půstem. Právě tento den se nazývá Popeleční středa, někdy se označuje i jako škaredá středa, kdy prý mají svátek všichni škaredí lidé. Právě z postních důvodů si lidé o masopustních svátcích dopřávali přebytek veselí, dobrého jídla a pití, zpěvu, tance a samozřejmě oslav. K masopustnímu období patří také zabíjačky, které se konaly nejčastěji v tuto roční dobu, jelikož venku je zima a řekněme si to upřímně, maso je nejlepší připravovat v chladném prostředí, aby z něho nakonec vzešla ta pravá zabíjačková laskomina.

Dříve byl masopust chápán jako roční zlom. Končilo období hospodaření a nastávalo období hospodářského klidu. Lidé se tak chystali na přicházející jaro.

A jak vlastně počítáme masopustní svátky z hlediska církevního kalendáře?

Masopustní neděle připadá na 49. den před Božím hodem velikonočním.

Masopustní úterý připadá na 47. den před Božím hodem velikonočním.

 

Masopustní dny

Tučný čtvrtek

Taneční neděle

Maškarní úterý

 

Historie masopustu

Masopustní svátky mají své pradávné kořeny již ve starém Římě, kdy se konaly známé oslavy boha Dionýsa, tedy boha vína a veselí. Tyto oslavy byly nazývány jako bakchanálie. Nebyl to samozřejmě masopust, jaký známe dnes. Byl to však již první záblesk masopustních oslav. Dnešní masopusty jsou charakteristické tanečními oslavami, pojídáním všelijakých dobrot, zpíváním tradičních písní, obchůzkami po dědině, pochováváním basy apod.

I když církev v dřívějších dobách s masopustem moc nesouhlasila (dokonce se snažila bojovat proti těmto veselicím), nepodařilo se jí tyto lidové oslavy sprovodit ze světa. Nakonec byl tedy masopust zapsán i do církevního kalendáře a byl určován podle největších církevních svátků – Velikonoc.

 

Maškary a jejich význam

Nejoblíbenějšími maškarami, které se účastnily masopustního průvodu, byli medvěd a kůň, kteří symbolizovali moc plodnosti a úrodnosti. S tímto je spojený i fakt, že období masopustu znamenalo pro lidi čas, kdy se jim jejich zimní zásoby zužovaly, a s velkým očekáváním čekali na nadcházející jaro.

Masopust byl a je typický karnevalovými zábavami, které se dříve konaly ve všech vrstvách obyvatelstva, jak u šlechty, tak i u obyčejných lidí. Jelikož se na panských dvorech při těchto oslavách bavili často prostřednictvím maškarních bálů, proto zřejmě pronikl tento zvyk i mezi nižší vrstvy obyvatelstva, a vznikly tak fašankové průvody masek. Za masku se totiž mohli skrýt ti, kteří chtěli poukázat na hloupost úředníků, zesměšnit nepřítele či přestrojit se za blázny. Masky představovaly pro lidi možnost vyjádření jejich svobodné vůle bez toho, aniž by byli za tento názor jakkoli postiženi.

Mezi tradiční masopustní postavy patří rasové, Turci, kominíci, medvědi, kůň či kobyla, žid, slaměňáci, vojáci, nevěsta a babka.

Proč vlastně lidé zvolili pro ozvláštnění masopustního veselí právě tyto masky? Mnohé z nich mají svůj původ už před rozšířením křesťanství. Už z 6. století jsou dochovány záznamy o masopustních veselicích, následně ve století 16., kdy se církvi podařilo prosadit používání masek jen jednou v roce, a to v době předvelikonočního období. No uznejme všichni, že pobíhání masek se nehodí pro vánoční svátky, které jsou především symbolem klidu a míru. Masky se tedy v průběhu staletí omezily jen na dnešní masopust, který byl spojen s lidovými zvyky odedávna.

Masky jako takové se měnily v průběhu staletí. Některé, které existovaly dříve, se už dnes nepoužívají, jiné zase zůstanou v oblibě jen pár let a následně zaniknou. Přesto však v posledních letech stále přežívají masky, které známe i my – již zmiňované masky jako medvěd, kobyla, žid, bába s nůší apod.

 

Co vlastně takové maškary o fašanku dělají?

No, řekněme si to na rovinu, hlavním úkolem masek je nejenom se pobavit, zazpívat nějakou tu masopustní písničku, ale i dobře se najíst a popít. Proto masky dříve sehrávaly určitá představení, která se konala ve vybraných domech, kde bylo téměř jisté, že jim z tohoto úsilí „něco kápne“. Kromě výslužky v podobě nejrůznějších dobrot spočíval zisk masek i v peněžitém výdělku, který se skoro bez výjimky propil v místní hospodě. Vždy se usilovalo o to, aby masky způsobily co největší poprask a pobavily diváky, kteří je za jejich úsilí náležitě odměnili. I když jsou masky spojeny s nepořádkem a dováděním, vždy došlo na přání úspěšného hospodářského roku a dobré úrody.

 

Masky v průběhu staletí

Masopust s jeho tradičním masopustním průvodem zůstává dlouho nezměněn. Pozměňují se jen podle aktuálních okolností, aby charakterizovaly danou dobu. I podoba masek zůstala prakticky beze změny. Dědily se z generace na generaci. Jednalo se a jedná se o tradiční převleky, do kterých se oblékali vyvolení členové jen jednou ročně.

 

Zvyky s maskami

Medvědí taneček

Jak již bylo řečeno v předchozích článcích, medvěd byl jednou z nejstarších masek. Její historie sahá až do dávných dob minulých. Výroba této masky není nikterak lehká. K jejímu vyhotovení se používal převrácený kožuch, který byl z pravé medvědí kůže nebo z takové kůže, která měla hnědou barvu. Další možností, jak tuto masku vytvořit, byla již dnes archaická hrachovina. To byly usušené stonky hrachu, které se nasušily po sklizení hrachových lusků.

Medvěd byl maskou podružnou, která často chodívala s tzv. medvědářem, který vodil medvěda na řetězu. Medvěd při svém představení měl za úkol schválně bručet, chovat se neposlušně, narážet do přihlížejících a lézt po všech čtyřech tlapách. Na tlamě míval medvěd často železný náhubek a medvědář hrál na píšťalu, při jejímž zvuku medvěd tancoval. Netancoval však sám, ale s dívkami a ženami, jejichž domy tyto masky navštívily. Další pověrou zůstává, že kdo vyskočí s medvědem vysoko, tomu poroste další rok vysoký len a konopí. Hospodyňky pak medvědovi tajně odtrhávaly kousek kůže, který poté hodili slepicím, aby dobře nesly. Pokud v průběhu masopustu  napadl i sníh, bylo oblíbenou medvědí činností vyválení hospodyněk a dívek ve sněhu. Pokud se tak nestane, medvěd bývá v průběhu masopustních obchůzek smutný, protože nemůže hospodyňkám vyvést takovouto lumpárnu. A proč vlastně medvěd tak touží oplácávat ženské zadečky a válet jejich sukně ve sněhu? Důvod je zakotven již v dávných dobách, kdy medvěd byl maskou symbolizující plodnost a úrodnost, proto to zmiňované poplácávání a válení žen. Zkrátka je to symbol spějící k přání plodného roku.

 

Obcházání s koněm

Kůň je další starodávnou maskou, která má také svůj historický význam. Na koni totiž přijel do Betléma král Baltazar, aby se poklonil zrozenému Ježíškovi v jeslích. Kůň dle lidového výkladu označuje velblouda, jelikož ten sloužil v tamní době k přepravě obyvatel. Průběh žertovného představení, který byl spjat s touto maskou, nebyl nikterak jednoduchý. Kůň, jakožto i jeho kočí a strojící pomocníci, byli „nuceni“ přiťuknout si u navštívených občanů šťopičkou místní pálenky – „no přece aby neurazili“! V některých oblastech bývá kobyla označována jako „klibna“ (tolik jen pro ostatní oblasti pořádající fašankovou zábavu). Kočí a jeho pomocníci se starali o prodej jejich načančaného koníčka. Vystrojili jej proto jak se patří a doufali v co nejlepší „výdělek“. Kvůli „prodeji“ koníka si také vymýšleli různá halekadla, jako např. „Tahle kobyla je nenáročná, skoro nic nesežere, prodáme ji za pár kaček!“ apod. Ale hospodáři, kterým koníčka nabízeli, se nenechali zahanbit. A proto měli již připravené odpovědi na takovéto narážky, např.: „Tahle kobyla nestojí ani za prd! Je opelichaná a trčijá jí žebra! Nedám za ni víc jak pět grajcarů!“ No ať už to dopadlo, jak to dopadlo, vždycky tato parta dostala od hospodáře pár štamprlí a něco dobrého pod zub, protože jak je známo, alkohol se lépe snáší při naplněném žaludku.

Kobyla kromě těchto skopičin povozila na svém hřbetě i děti hospodářů, u jejichž dvěří se průvod zastavil. Na konci fašankové obchůzky skončily masky u starosty obce, který by měl dle dobrých zvyků pohostit maškary na nejvyšší úrovni. Poté se chasa odebrala do místní hospody, kde se tradičně utratil výdělek z celého dne.

 

Pochovávání basy

 

Cely fašankový den byl zakončen zlatým hřebem masopustních obchůzek, a to pochováváním basy. Pochovávání basy připadá na poslední masopustní den, tedy na úterý před Popeleční středou. Nebylo výjimkou, že se jednalo o masopustní den, který skončil (ostatně jako všechny fašankové dny) posezením v místní hospůdce. Masopustní veselice se končily o půlnoci, kdy fašančáři uslyšeli troubení ponocného, který oznámil konec oslav. Nakonec se pochovala basa. Tato činnost symbolizovala konec oslav a příchod dlouhého postního období. Tento půst trval 40 dní, kdy se křesťané připravují na nejvýznamnější oslavy - svátky velikonoční.

-2°C

Uherské Hradiště

Partly Cloudy

Humidity: 71%

Wind: 27.36 km/h

  • 03 Jan 2019 0°C -2°C
  • 04 Jan 2019 0°C -2°C