Halena

Charakteristika

Ve staré češtině mužská halena označovala tříčtvrteční nebo dlouhý mužský soukenný kabát, který výjimečně používají i ženy, většinou pravoúhlého střihu. Jungmann uvádí: „Jedná se o sedlský, plátěný nebo i soukenný pláštík, svrchní mužský oděv“.

Halena se nosí za chladného počasí a sahá až po paty. Na prsou se zavazuje šňůrkami ze sukna, a pokud není příliš chladno, nenosí se oblečená do rukávů, ale pouze přehozená přes ramena.

V minulosti nosili muži haleny nezdobené z hrubého domácího sukna k pracovnímu a všednímu kroji. V současnosti se nosí haleny jen sváteční z průmyslově vyráběného žlutobílého sukna.

U kroje je halena střižena z dlouhých rovných dílů a její dominantní částí je límec, který na přední straně tvoří široké výložky a na zadní straně visí volně dolů. Výložky i límec jsou zdobeny aplikacemi z červeného, modrého a černého sukna.

 

Stav ve staré češtině

Slovo halena, -y fem. najdeme v Jungmannově slovníku s poznámkou mor. halina, deminutiva halenka, halinka. Nacházíme zde také podoby v ostatních jazycích, a to s. halina, vše znamená „šat“. Např. choditi v haleně, halenu obléci, halená krátká „krátký uherský kabát“, halena dlauhá, „hauně, neb šat ze sukna hrubého, tlustého, kudlatého“, halena „slovanská sukně neb dolomán z kozích srstí“.

 

Stav v nové češtině, nářeční varianty a významové specifikace

Ve Slovníku spisovného jazyka českého najdeme slovo halena, dial. halina, -y fem. „volný kabátec prostého střihu, většinou mužský, z hrubé látky; blůza; kytle“; ovčácká halena; vojenská halena; pracovní halena, např. Valaši v hnědých halinách (Alois Jirásek).

Ve Slovníku spisovné češtiny je halena, -y fem. je zde uvedena ve významu „volný kabát z hrubé látky, původní součást lidového oděvu“.

Příruční slovník jazyka českého uvádí vedle názvu halena, -y fem. také halina „druh jednoduchého volného kabátce, obyčejně mužského“, „plášť z bílé houně“, „dlouhý nepřiléhavý kabát z houně vzadu s kapucí na přikrytí hlavy“.

Dial. halinka, hálinka s dlouženým –a– z nejasných příčin. Mor. dial. halena „jednoduchý kabát z vílé vlny, vyšívaný, v pase rozšířený a dole zúžený“, např. halena zhorela, deminutiva halenka, halenečka, např. ta moja halenka prevelice ceplá.

 

Etymologie

Slovo halena znamená v moravských nářečích a také ve slovenštině „svrchní oděv z bílého hrubého sukna“ (huně). Halena pochází z tur. chali. K nám bylo slovo přejato od jižních Slovanů (s h- místo ch podle haliti), asi ze s./ch. háljina „volný oděv“ od hälja téhož významu a to asi z tur. chali „koberec“. Tam odvozeno od chalja (sln., s./ch. halja šat), což je z tur. xali koberec. Etymologický slovník jazyka českého od Holuba a Kopečného srovnává halena r. chalát „župan“.

Ve slk. je hálja „halena, plášť“, v b. chalina „dlouhý svrchní oděv“. V č. a slk. se vlivem jazykové etymologie přiklonilo k halit, původní význam byl „lidový svrchní oděv z bílého hrubého sukna“. Samotné halit je nové, vzniklo deprefixací z rozhaliti, v češtině se vyskytuje pouze s předponami. Proto nemůže být halena odvozena od haliti. Počáteční h, které nahradilo původní ch, svědčí o tom, že slovo bylo přejato z jihoslovanských jazyků do západoslovanských patrně až na přelomu 18. a 19. století. Od nového halit je odvozena halenka „ženská blůza“. Odtud se přenáší halena „blůza“ i na pojmenování mužské košile.

 

Zdroje:

MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha: Academia, 1968.

WINTER, Zikmund: Dějiny kroje v zemích českých. Od nejstarších dob až po války husitské. Praha: F. Šimáček, 1892.

JUNGMANN, Josef: Slovník česko – německý. Díl I - IV. Praha: Academia, 1989 – 1990.

MALINA, Ignác: Slovník nářečí mistřického. Praha, 1946.

Slovník spisovného jazyka českého. 1. – 4. Praha: Nakladatelství československé akademie věd, 1960 – 1971.

SVĚRÁK, František: Nářečí na Břeclavsku a v dolním Pomoraví. Brno, 1966.

Příruční slovník jazyka českého. I – VIII. Praha: Státní nakladatelství, 1937  - 1957.

BARTOŠ, František: Dialektický slovník moravský. I, II. Praha, 1906.

GREGOR, Alois: Slovník k zpěvům moravských Kopaničářů. Brno, 1955.

MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha: Academia, 1968.

NEWERKLA, Stefan, Michael: Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch. Wörterbuch der deutschen Lehnwörter im Tschechischen und Slowakischen: historische Entwicklung, Beleglage, bisherige und neue Deutungen. Frankfurt am Main: Peter Lang, 2004.

BARAN, Ludvík; STAŇKOVÁ, Jitka: Lidové kroje Slovácka. Praha: ČTK-Pressfoto.

Kolektiv autorů: Kroje horňácké obce Velká nad Veličkou. Velká nad Veličkou: Obec Velká nad Veličkou, 2000.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 1994.

Český jazykový atlas. I – IV. Red. J. Balhar a P. Jančák. Academia Praha, 1992 – 2005.

HOLUB, Josef, KOPEČNÝ, František: Etymologický slovník jazyka českého. 3. přeprac. vyd. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952.

 

REJZEK, Jiří: Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2001.

Více z této kategorie: « Klobouk, klobúk Cifrování »

-2°C

Uherské Hradiště

Partly Cloudy

Humidity: 71%

Wind: 27.36 km/h

  • 03 Jan 2019 0°C -2°C
  • 04 Jan 2019 0°C -2°C