Starý Hrozenkov

Obec Starý Hrozenkov se rozkládá v malebné krajině chráněné krajinné oblasti Bílých Karpat na jihovýchodní Moravě. Je zároveň obcí, která leží na pohraniční oblasti se Slovenskem. První osídlení této oblasti je datováno již v 11. století, kdy se na tomto území rozkládalo několik obydlí rozprostírající se po celé ploše nynější i sousedních obcí. Tato oblast byla svobodným územím, které se často nazývalo jako „Hrozné Pusty“ či „Pusty Hrozinkow“. Ve století devatenáctém získalo toto území dnešní označení Hrozenkov. Na tomto území trpěli obyvatelé nájezdy Turků, Tatarů, Kumánů a Kuruců. Lidé zde tato těžká léta přežívali prostřednictvím chovu dobytka, zemědělské činnosti. Zřejmě i z tohoto důvodu se lidé dodnes přidržují tradičních rituálů, jako je např. kroj, vyšívání či místní písničky a nářeční zvyklosti. Památky, které činí Starý Hrozenkov turisticky atraktivní, jsou např. Kostel Panny Marie z 18. století, ale i socha sv. Jana Nepomuckého či kaplička ze 17. století. Ani kulturní život obce není nijak opomíjení hodný. Tradičně...

Dolní Němčí

Obec Dolní Němčí se nachází na jihovýchodní straně od města Uherské Hradiště. První doklady o vzniku obce pocházejí již ze 13. století. Původně na místě dnešního Dolního Němčí bývala pouze kolonie několika obyvatel, která se postupem času rozrůstala. Ve 12. století území, na kterém se rozkládá i dnešní obec, bylo podnětem k bitvě mezi českými a uherskými vojsky, kdy každá ze stran bitvy měla za cíl získat území tzv. Lucké provincie. Česká vojska v bitvě zvítězila a tím potvrdila hranice českého státu lemující hřebeny Bílých Karpat. Vlčnovská tvrz byla centrem Luckého kraje, do kterého patřilo i Dolní Němčí. Později byla obec v nájmu Uherského Brodu, dále několikrát prodána a podstoupena Ostrohu. V 17. století zaznamenalo toto území vpád Kuruců, kteří za sebou zanechávali jen vypálené území. Přesto se Dolní Němčí přes toto poničení přeneslo a vyvinulo se do takové podoby, jakou známe dnes. Obec Dolní Němčí čítá téměř 3000 obyvatel. Najdeme zde kanalizační zařízení, vodovody...

Vyškovec

Obec Vyškovec se nachází v příhraniční oblasti jihovýchodní Moravy. Obec je obklopena malebnou přírodou Bílých Karpat. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1830. Obec však byla dlouho osadou kopaničářského stylu, a tak se není čemu divit, že místní domy jsou roztroušeny dál od sebe. Místní domy byly dříve roubenky se slaměnými střechami, kde se místní obyvatelé živili především dřevorubectvím a obchodem. Typické kopaničářské stavby se dochovaly i dodnes. Jsou místními památkami a jedná se o domy č. p. 12, 40, 63 a 44. K dalším zajímavostem obce Vyškovec patří i horská kaple Panny Marie Královny na hřebenech Bílých Karpat. Tato kaple je zajímavá i novou zvoničkou, která spustí hudbu automaticky po příchodu návštěvníka. Obdivovat zde můžete např. tradiční kopaničářské výšivky. Další památkou Vyškovce je památník věnovaný americkým letcům. To však není vše, čím se může Vyškovec pochlubit. Nachází se zde totiž i přírodní památka Chmelinec, což jsou mokřadní louky s mnoha druhy ohrožených rostlin...

Vápenice

Obec Vápenice se rozkládá na jihovýchodní Moravě blízko Starému Hrozenkovu. Tato obec byla původně kopaničářskou osadou založenou v roce 1740, kdy původními obyvateli byli paliči vápna v bílých vápenných pecích. Odtud pochází i název obce Vápenice. Dalšími činnostmi, kterými se soudobí obyvatelé živili, byl chov dobytka, zemědělství a dřevorubecké řemeslo. Obec Vápenice patřila až do roku 1919 pod Starý Hrozenkov. V tomto roce se od něj však odtrhla a Vápenice se staly samostatnou obcí. Roku 1980 se k Hrozenkovu opět připojily, avšak od roku 1991 jsou Vápenice znovu samostatné. Vápenice vybízejí svou nádhernou přírodou k odpočinku a rekreaci. Na své si zde přijdou i milovníci zimních sportů, kteří mohou navštívit nedaleký Mikulčin vrch. Obec Vápenice žije bohatým kulturním životem. Kulturní a společenské akce často doprovází místní Mužský sbor z Vápenic. K takovýmto akcím patří např. fašankové slavnosti, košt pálenek, setkání heligonkářů, dětský den aj.   Kontaktní údaje: Vápenice 75 687 74 Starý Hrozenkov Telefon: 572 696 113 E-mail: obec@vapenice.cz, vapenice@centrum.cz Oficiální stránky obce: www.vapenice.cz

Strání

Obec Strání je příhraniční obcí v části jihovýchodní Moravy. Žije zde více než 3 600 obyvatel a celá obec se dělí na dvě části, a to Strání a Květnou. Obec Strání je ohraničena kopci malebné krajiny Bílých Karpat, v blízkosti se nachází i nejvyšší vrchol, Velká Javorina. I když na území obce Strání byly nalezeny některé artefakty již z doby kamenné, historicky cennější jsou zmínky o obci pocházející z doby středověku. Nacházelo se zde několik stěžejních cest, po kterých chodili nejen obchodníci směřující k Baltskému moři, ale také nájezdníci z Uher, Turci či Tataři. V obci se nachází mnoho zajímavých památek, jako např. Kostel Povýšení svatého Kříže, socha svatého Jana Křtitele, zámeček Strání a několik venkovských usedlostí majících historickou i kulturní hodnotu.   Strání je obcí s velkou kulturní tradicí. Tradičně se zde pořádají fašankové slavnosti, straňanské hody, ale i další akce týkající se rodinné pohody. Např. Výlet do pohádky, Pochod rodičů s dětmi. Velký význam má i mezinárodní akce Javorinské slavnosti. Velmi vyhledávaným...

Slavkov

Obec Slavkov se nachází v centrální části Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. To nejkrásnější, co Slavkov nabízí, je dozajista krásná příroda, kterou ocení nejen turisté, ale i místní obyvatelé. Nacházejí se zde také tři zvláště chráněná krajinná území, a to Porážky, Kolo a Dolněmčanské louky. Slavkov pochází už ze 13. století, kdy první historická zmínka o této obci pochází již z roku 1261. Historie obce nebyla stále růžová, těžká léta zažila zejména v období třicetileté války a v průběhu celého 17. století, kdy došlo k vypálení celé obce. Ani v období druhé světové války nebyl Slavkov nijak nečinnou obcí. Aktivně zde pracovala protifašistická skupina Jana Rožnovského, ale také se obec věnovala tisku ilegálních listin. V prostorách slavkovského lesa jsou dokonce postaveny dva bunkry pro hledané lidi. Celou tuto dobu připomíná v obci památník osvobozeným a pamětní deska věnovaná Janu Rožnovskému. Kromě těchto pamětihodností se ve Slavkově nachází další zajímavosti, jako např. Kaple Nejsvětější Trojice z 18. století, dále zvonice z 18...

Lopeník

Obec Lopeník se rozkládá v malebné krajině Bílých Karpat. Nachází se také na území Moravských kopanic, které se rozkládají na pomezí hranic se Slovenskem. Obec vznikla v roce 1791, do této doby zde byly pouze jednotlivá stavení, jejichž obyvatelé se živili chovem dobytka, kácením dřeva a výrobou dřevěného nářadí. Kvůli své nepřístupné poloze patřila obec k jedné z nejzaostalejších obcí této oblasti. V okolí obce se nachází mnoho přírodních krás, které jsou vyhledávaným cílem milovníků přírody. Patří k nim např. přírodní památka Grůň, přírodní památka U zvonice či pastviny s mnoha chráněnými druhy rostlin a živočichů. Obec a její okolí trpěla často nájezdy Turků a Uhrů, kteří zdejší osady decimovali. Ani území Moravských kopanic nebylo velmi příznivé pro zemědělství. Snad i tyto tvrdé zkušenosti lidí s přírodou a ostatními kulturami formovaly jejich svéráznou podobu, která se zachovala i dodnes, a to v tradičních lidových krojích, typických stavbách, lidových písních. Dokonce i v samotné obci Lopeník najdeme typickou kopaničářskou stavbu, a to dům...

Horní Němčí

Obec Horní Němčí leží na jihovýchodě Moravy v krásné přírodě Bílých Karpat a Velké Javořiny. První zmínky o obci pocházejí už ze 13. století, kdy se na tomto území usadil rod Hrabišiců, který zde kolonizoval kolonisty německého původu. Za dlouhá staletí se zde vystřídalo několik šlechtických rodů. Ono zmiňované osidlování německými kolonisty mělo zajisté i vliv na vznik názvu obce, byli označování jako Nemtschi a Nempczi. Slovo horní bezpochyby souvisí s polohou obce, ale je také oddělením od Dolního Němčí. Dolní Němčí je známé především krásou svého přírodního prostředí, kde se na lukách nachází několik ohrožených druhů rostlin a motýlů. Také turistické cíle kolem této obce patří mezi místa vyhledávaná milovníky přírody. Patří mezi ně např. národní přírodní rezervace Porážky, přírodní památka Sviní hnízdo, přírodní rezervace Drahy, přírodní památka Bahulské jámy, přírodní památka Uvezené, přírodní památka Za lesem, ale také Velká Javořina. V samotné obci je k vidění kostel sv. Petra a Pavla, kaplička sv...

Březová

Obec Březová se nachází v těsné blízkosti hranic se Slovenskem. Najdeme ji na úpatí Velkého Lopeníku, což této obci zaručuje krásné prostředí malebné přírody protkané mnoha turistickými stezkami a cyklostezkami. Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty tvoří okolí obce, a nabízejí tak jejím návštěvníkům nádhernou podívanou spojenou s mnoha zajímavými turistickými cíli, např. Cestiska, Dubiny a Kalábová – domov mnoha překrásných vstavačů a orchidejí. První zmínky o obci pocházejí už z roku 1492. Samotný název obce pochází od původních březových hájů, které zde rostly. Původně byla Březová jen osadou několika lidí, postupně se z ní však stala dnešní obec. Přispělo k tomu také založení cisterciáckého kláštera Smilheimu. Právě v oblasti dnešní Březové bylo rozmístěno několik dřevorubeckých chalup, které zajišťovaly městu dostatek stavebního materiálu. Obec byla v minulosti také zničena, a to v roce 1606 po vpádu sedmihradského knížete Štěpána Bočkaje. Později došlo k založení Nové Březové, jejíž obyvateli byli lidé z blízké Korytné. V dalších letech čelila Nová Březová několika sporům o půdu...

Mikroregion Bílé Karpaty

Mikroregion Bílé Karpaty vznikl v roce 2007 a skládá se z celkem devíti obcí. Všechny obce se nacházejí na území Zlínského kraje. Najdeme je jak v příhraniční oblasti, tak i na pomezí hranic České republiky se Slovenskem. Obce mikroregionu: Březová Dolní Němčí Horní Němčí Lopeník Slavkov Strání Vápenice Vyškovec Starý Hrozenkov

Pampeliška lékařská

(latinský název Taraxacum officinale, čeleď Asteraceae, hvězdnicovité) Pampeliška neboli smetanka lékařská je typickou všudypřítomnou bylinou s typicky...

O buchlovském pokladu

Dycky sa mezi luďma vykládalo, jak je pod zemú skovaných všelijakých pokladů a drahocenností, keré...

Slovácko

Starý Hrozenkov

Obec Starý Hrozenkov se rozkládá v malebné krajině chráněné krajinné oblasti Bílých Karpat na jihovýchodní Moravě. Je zároveň obcí, která leží na pohraniční oblasti se Slovenskem. První osídlení této oblasti je datováno již v 11. století, kdy se na tomto území rozkládalo několik obydlí rozprostírající se po celé ploše nynější i sousedních obcí. Tato oblast byla svobodným územím, které se často nazývalo jako „Hrozné Pusty“ či „Pusty Hrozinkow“. Ve století devatenáctém získalo toto území dnešní označení Hrozenkov. Na tomto území trpěli obyvatelé nájezdy Turků, Tatarů, Kumánů a Kuruců. Lidé zde tato těžká léta přežívali prostřednictvím chovu dobytka, zemědělské činnosti. Zřejmě i z tohoto důvodu se lidé dodnes přidržují tradičních rituálů, jako je např. kroj, vyšívání či místní písničky a nářeční zvyklosti. Památky, které činí Starý Hrozenkov turisticky atraktivní, jsou např. Kostel Panny Marie z 18. století, ale i socha sv. Jana Nepomuckého či kaplička ze 17. století. Ani kulturní život obce není nijak opomíjení hodný. Tradičně...

Slovácké kroje

Regionální rozdělení kroje

1. Západní typ kroje Tento typ kroje se vyskytuje na území severní Moravy a západního Slezska. Řadí se sem Pobečví (tmavé barvy mužského kroje, kabát s límcem, zkrácené svrchní oblečení, dlouhé kalhoty zastrčené ve vysokých botách), Kravařsko (koženky se prodlužují, vesta a kabátek se krátí), Lašsko (límcový plášť) a Niské Slezsko (tlumené barvy, modernější vesty i kabátky, krátké kalhoty). 2. Středomoravský typ kroje Tento typ se rozkládá v olomouckém, přerovském, částečně hradišťském a brněnském kraji, na Hané. Oblast je krojově velmi různorodá, existují zde přechodové oblasti na západě a jihozápadě. Pro území na východě a jihovýchodě jsou typické dlouhé nohavice a kabát z bílé huně, rozparek na kalhotách a střih krojových součástí jako na Hané. 3. Východní typ kroje Východní typ zahrnuje oblasti Břeclavska, Těšínska a Hradišťska. Kroj východní se dělí na oblečení moravských Slováků a Valachů. Moravští Slováci zaujímají území na jihovýchodě Moravy. Jedná se o okolí Břeclavi (tmavé modré nebo temně fialové kalhoty, vesta podobná slovenskému typu, klobouk...

Vývoj kroje mužského

Pozorovatelé, kteří se zajímají o problematiku kroje, umělci, kteří jej zobrazují v nejrůznějších formách, a kronikáři při svém výzkumu vždy sáhnou spíše po minulosti, než aby se přizpůsobili tomu, co jim poskytuje přítomnost. Toto je možné vypozorovat u kronikáře z Vřesovic na Hané či u malířů, kteří retrospektivně zobrazovali kroj předešlých generací, např. ve Velkých Losinách nebo v Moravské Třebové. Měli bychom si uvědomit, že kroj se stejně jako mnoho jiného postupem času proměňuje a utváří si novou podobu. Důležitým faktorem, který ovlivňoval zrání mužského kroje, byly vojenské uniformy, které inspirovaly mladíky i muže k napodobení vojenského stejnokroje. To se projevuje na materiálu, střihu i výzdobě. Vojenské uniformy neměly v této době jednotnou podobu, jakou známe dnes. Vstřebávaly do sebe mnoho prvků, např. za tureckých válek. Od počátku 18. století mají krojové kalhoty dva rozparky, punčochy se přetahují nahoru přes krátké nohavice. Později se nohavice prodlužují a doplňují je vysoké boty. Kolem roku 1760 se do nich...

Historický vývoj kroje

Pojem kroj má v užívání řadu významů. Šíři pojmu dokládá i Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, kde se kroj vymezuje jako oděv, který je charakteristický pro určitý kraj, dobu nebo organizaci. Kroj se v Čechách a na Moravě utvářel v průběhu staletí. Mezi důležité znaky lidového kroje patří tendence uchovávat staré, užitím ověřené a vyhovující prvky šatu, a přenášet je ve více či méně pozměněné formě do dalších generací. Některé motivy lze zařadit až do začátku letopočtu. Jsou to jednoduché formované základní oděvy, např. sešitím dvou obdélníků vznikaly kalhoty, jednoduché košile, ženské sukně, zástěry apod. Z pohledu prvních posuzovatelů stylu venkovského života jsou časté jejich názory, že prostý oděv je dokladem chudoby lidu. I když tyto kontrasty nelze vyloučit, nejsou podstatné. Lidový kroj se v kulturní struktuře české společnosti objevuje v 18. století, motivy dále zrají až do 20. století. Kroj chápeme jako specifický typ oděvu spojený s jeho uživatelem a s životem. Představy o oblečení venkovanů...

Slovácká apatyka

Meduňka lékařská

(latinský název Melissa officinalis, čeleď Lamiaceae, hluchavkovité) Meduňka lékařská je bylinka, která se vyskytuje na zahradách, ale daří se jí i v květináčích. Vyrůstá do výšky až 1 m. Její lístky připomínají kopřivu. Jejich vůně je svěží a citrusová. Meduňka kvete bílými nebo narůžovělými kvítky, a to od května do června. Sklízejí se především lístky z meduňky, a to před kvetením. Ani květy však nezůstávají bez využití. Hodí se např. jako skvělá ozdoba pokrmů. Listy se používají čerstvé i sušené. Hodí se do salátů, do dezertů, používají se při vaření jehněčího masa, kuřecího masa, rybích pokrmů apod. Při vaření meduňkových lístků je vhodné nepřidávat je do pokrmu hned na začátku, protože by se neměly vařit dlouho.   Léčebné účinky – meduňka je jedno z nejlepších přírodních antidepresiv.

Citronela

(latinský název Cymbopogon flexuosus, čeleď Poaceae, lipnicovité) Citronela je známá také pod svým názvem citronová tráva. Používá se k přípravě éterických olejů a do sladkých pokrmů. Je mnohem aromatičtější než citronová kůra. Daří se jí výborně v květináči a má ráda mnoho slunce. Citronela má dlouhé listy, které se krájejí nadrobno, či se rozmělní. Citronová tráva se pak vaří s pokrmem, např. s rýží s ananasem. Hodí se do asijských jídel a marinád. Z citronely se lisují éterické oleje. Používá se také v kosmetickém průmyslu.   Léčebné účinky – její vůně je zklidňující a snižuje krevní tlak.

Yzop lékařský

(latinský název Hyssopus officinalis, čeleď Lamiaceae, hluchavkovité) Tato bylina se využívá nejen jako léčebný prostředek, ale i jako koření. Pochází z jihu Evropy, proto se s ní ve volné přírodě téměř nesetkáme. Je to keř, který dorůstá až do výšky 60 cm. Kvete narůžovělými kvítky, které vyluzují mírnou vůni. Yzop se pěstuje pro své listy, které se dají sbírat před rozkvětem nebo i během kvetení. Ty jsou vhodné do polévek, omáček a salátů. Dají se i sušit. Připravuje se z nich bylinkové máslo, přidává se do zavařenin a čatní.   Léčebné účinky – Yzop pomáhá při nechutenství a celkově podporuje trávicí systém. Čaj z yzopu je vhodný proti kašli a bolesti v krku.

Slovácké pověsti

O vlčnovských pozemcích

Napadlo vás nekdy, proč Vlčnov nestójí v prostředku svojého katastru? Vlčnov jak známo má kolem sebe takové krásné pole a lúky, jaké má málokerá dědina na Slovácku. Zem směrem k Hluku nebo Slavkovu je tu krásná a rovná, bez kotárů a žlebů. Pravda, na druhú stranu už to také fajnové néni, ale to vlčnovským nevadí, protože tam sú stejně enom samé hrby. A jak k tomu Vlčnov přišél, že mu komisa přidělila ty nejpěknější pozemky? Tehdá sa páni úředníci nemohli dohodnút, a tož sa sešla celá dědina. Byli u teho všeci strýci, šohajé, baběnky a dědáčci. Nikdo nechyběl. Všeci řvali jeden přes druhého, hádali sa jak psiska, keré pole má vlčnovským patřit. Už to vypadalo, že pání odjedú s nepořízenú. Tu sa kdesi ze zadu prodrala Kačenka, děvčica jak růža. „Páni, dajte Vlčnovi tolik, kolik dokážu bez oddychu odtancovat!“ navrhla Kača. A páni ju vzali za slovo. Vlčnovjané věděli dobře, jaká je to...

O pánu z Cimburku

Na hradě Cimburku, z kerého dnes zostalo enom pár kameňů na sobě poskládaných, žil kdysi hradní pán, kerý nade všecko miloval zlato, peníze a všecko možné, co by ho udělalo eště bohatším, než doposaváď býl. Jedného dňa došel k hradní bráně tajemný cizinec v kápi, že prej má pro pána neco, po čem pán prahne. Spolu o samotě cizinec pánovi prozradil, že zná tajemství, jak vyrobit zlato z kamení. Ale že za to neco bude chtět – jeho jediného syna. Pán, kerý býl tak chtivý zlata a drahého kamení, neváhál a tajemnému muži přikývl. A tak sa cizinec s hradním pánem zavírali v tajném sklepě, kde ho cizinec učil, jak sa ten zázrak dělá. Ze sklepa sa valily všelijaké výpary, čmúdy a bubliny, jak když letí přes dědinu vzteklý pes. Jedného dňa cizinec z hradu odešél, ale už nešél sám. Držál za ruku chlapca, kerý měl celé oči mokré od slz, když sa vzadlovál od rodného hradu...

O dědinách pod Buchlovem

Buchlov je hrad, z kerého uvidíte nekolik dědin. Za starých časů to ale nebyly dědiny, ale enom osady či pár chalup a kostelíků. K takovýmto dědinám patřijá Břestek, Tupesy, Zlechov, Střílky a aj Tučapy. Ale jak tyto dědiny dostaly svoje jména? Vděčijá za to podle pověsti hradnímu psu Břesovi. Pán z hradu Buchlova totiž kdysi dojél z lovu bez svojeho oblúbeného psiska, a tak hradní pán poručíl svojím poddaným, aby mu tu jeho potvoru našli. Zbrojnoši teda slézli z buchlovského kopca a vyptávali sa v chalupách pod hradem. A už v první z nich měli šťastnú ruku. Stréci jim vykládali, že psa opravdu viděli, ale že mu z huby kapala pěna a byl celý bez sebe. „Jistě sa ten Břes vztek,“ řekl jeden ze strýců, a tak ho radši vyhnali. Strýc poté zbrojnošům ukázal, kam psisko utěkalo, a tak sa tam panská jízda vydala. Dorazili k dalším chalúpkám a ptali sa: „Byl tu pes?“ Ludé jim zas řekli, že ten...

Slovácké recepty

Pečená kachnička

Postup: Kachnu pečlivě omyjeme studenou vodou. Nasolíme ji zvenčí i zevnitř. Položíme ji do dostatečně velkého pekáče, který má i pokličku, aby se kachna mohla péct zakrytá. Do kachny vložíme oloupaná jablka i s jádřinci. Kolem kachny rozložíme na měsíčky pokrájenou cibuli. Celou kachnu dobře okmínujeme. Maso podlijeme troškou vody a dáme péct v přikrytém pekáči na 150 °C. Během pečení podléváme kachnu výpekem. Pečeme asi tři hodiny. Nakonec kachnu odkryjeme, aby zezlátla. Podáváme s knedlíkem a červeným zelím.   Potřebujeme: Kachna Sůl Kmín celý Cibule   Asi 4 jablka (podle velikosti kachny)