Cifrování

Charakteristika

Cifrování je vyšívání na mužském, ale i na ženském kroji. V případě mužského kroje najdeme cifrování především na kalhotách, gatích, které jsou bohatě cifrované od pasu až nad kolena. Barva tohoto vyšívání je u mladších mužů temně modrá, u starších mužů se však cifruje černě. Této ozdobě, která je nedílnou součástí každého mužského korytňanského kroje, se říká modrý kamrhol. Výšivka se provádí pomocí cifrovacího stroje.

Podle Machka, který ve svém slovníku uvádí slovo cifra, se jedná o ozdobu či příkrasu, kterou blíže charakterizuje jako nadbytné obloučky, kvítky, rozviliny na kresbě a výšivce. Machek ale také píše, že se takto označovala i umělůstka v hudbě či v tanci apod. Myslí tím cifrovaný tanec: „cifrovať znamenalo zdobiti tak, umně tančiti s křížením noh“. msl. Cifrovať znamenalo též „hrdě vykračovati“ (chodsky: rychle jíti) a „plésti nohama“.

Winter má na význam slova cifrování podobné názory jako Machek, totiž že se jedná o „šňůrové ozdoby na nohavicích“, kterým se říkalo buď „cifrování nebo zdobná a sličná pletenina prýkův a perel“. Píše, že se jedná o ozdobu, která se užívala převážně na ženských životcích, které pocházely ze 14. století, protože v této době byly v módě „tohoto způsobu točenice čili prýmu a tkanice“. Uvádí však také příklady cifrované vesty ze 17. století a šosatého cifrovaného kabátu z 18. století. Ani Winter ani Machek však neuvádějí, že by se cifrování mohlo vyskytovat i na mužských částech oděvu, jako v našem případě na gatích.

Stav ve staré češtině

U Jungmanna najdeme české starší cifra, -y fem., jejíž deminutiva jsou ciferka, cifřička „ozdoba“. Příbuzné je cifřičkářství, n. „ozdobování se přílišné“. České dial. cifrovati, mor. a slk. „ozdobiti“.

Stav v nové češtině, nářeční varianty a významové specifikace

České dial. cifra, - y fem. je „ozdoba na lidovém kroji, dále ozdobná melodie v písni, v hudbě, umělý taneční poskok“. České dial. sloveso cifrovati „opatřovat lidový kroj ozdobným vyšíváním nebo malováním, píseň nebo hudbu ozdobnou melodií, tanec umělými poskoky“, dial. „skákat při tanci“; „spěchat“, např. krásně, bohatě cifrovaný kabát apod.

V Příručním slovníku jazyka českého a v nářečních slovnících je cifra, -y fem. „ozdobné vyšívání nebo malování“ (Kdysi nosili šohaji červené spodky s modrými ciframi, Vilém Mrštík), „ozdobný přídavek při písni, hudbě, umělý poskok při tanci“, cifrovati „dělati cifry při zpěvu nebo tanci“ (dialektické – Slovácko, Chodsko), „zdobiti vyšíváním či malbou“ (např. kožich lemovaný černým beránkem a cifrovaný barevným vyšíváním, Alois Mrštík).

Mor. dial. adjektivum cifrovaný „okázale nastrojený“, např. to je dzjevča cifrované, vzal som si ženičku velice cifrovnů.

Etymologie

Slovo cifra „ozdoba, výšivka“ najdeme i v jiných slovanských jazycích, např. ve slk. a s./ch. Slovenské cifra „výšivka“ je z maď. cifra téhož významu. Maďarské slovo je ze středověkého lat. cifrare „zdobit“. Také podle Newerkly je stč. cifra, nhn. Ziffer, středolatinské cifra „číslo“ až do 15. století „nula“.

Podle Machka je základem cifra „číslo“ z něm. Ziffer, které do 15. století znamenalo „nula“, „kroužek“, „oválek“. Cifra „ozdoba“, cifrovat „vyšívat“, „tančit, kroužit“ zůstalo od 15. století, kdy cifra ztratila význam „nula“ (nahradilo ji italské nulla), samostatným výrazem pro označení ozdoby, výšivky. Do českých dialektů přešlo slovo z maďarštiny přes slovenštinu.

Zdroje:

MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha: Academia, 1968.

WINTER, Zikmund: Dějiny kroje v zemích českých. Od nejstarších dob až po války husitské. Praha: F. Šimáček, 1892.

JUNGMANN, Josef: Slovník česko – německý. Díl I - IV. Praha: Academia, 1989 – 1990.

MALINA, Ignác: Slovník nářečí mistřického. Praha, 1946.

Slovník spisovného jazyka českého. 1. – 4. Praha: Nakladatelství československé akademie věd, 1960 – 1971.

SVĚRÁK, František: Nářečí na Břeclavsku a v dolním Pomoraví. Brno, 1966.

Příruční slovník jazyka českého. I – VIII. Praha: Státní nakladatelství, 1937  - 1957.

BARTOŠ, František: Dialektický slovník moravský. I, II. Praha, 1906.

GREGOR, Alois: Slovník k zpěvům moravských Kopaničářů. Brno, 1955.

MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha: Academia, 1968.

NEWERKLA, Stefan, Michael: Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch. Wörterbuch der deutschen Lehnwörter im Tschechischen und Slowakischen: historische Entwicklung, Beleglage, bisherige und neue Deutungen. Frankfurt am Main: Peter Lang, 2004.