O buchlovském pokladu

Dycky sa mezi luďma vykládalo, jak je pod zemú skovaných všelijakých pokladů a drahocenností, keré by mohly byt aj nalezené. A tak sa stalo, že neco takového sa vykládalo aj o hlubokých chodbách, keré vedú ze Schildrova mlýna u Starého Města a končijá až kdesi pod hradem Buchlovem. Tu měl byt podle pověsti schovaný veliký zlatý poklad, na kerém sedí veliký pes. Nejeden hledač pokladu sa rozhodl, že mosí za každú cenu to zlato nájít. Našli sa tací, keří si dali za řemeň kudlu a vrhli sa do tajemných chodeb. No ale jak už to bývá, nenašli ani psa, ani poklad, na kerém to psisko sedí. Nebo možná aj našli, ale jak jednúc vlézli do těch chodeb, nikdá už nevylézli ven. Mohli si nacpat plné kapsy svícama, ale vzduch je prý v chodbách těžký jak kovářovo kladivo, a tak v něm žádný plameň nehoří. Darmo byli tacoví hrdinové varovaní od svojich mamiček, aby nelézli do jakési pochybné chodby. Nevážili si toho, co majú doma, a tak sa jim jejich hamižnosť vymstila. Naši stařečci né nadarmo říkajú, že bysme si neměli přát jiného pokladu než toho, kerý nám dává každý bílý deň.