O dědinách pod Buchlovem

Buchlov je hrad, z kerého uvidíte nekolik dědin. Za starých časů to ale nebyly dědiny, ale enom osady či pár chalup a kostelíků. K takovýmto dědinám patřijá Břestek, Tupesy, Zlechov, Střílky a aj Tučapy. Ale jak tyto dědiny dostaly svoje jména? Vděčijá za to podle pověsti hradnímu psu Břesovi. Pán z hradu Buchlova totiž kdysi dojél z lovu bez svojeho oblúbeného psiska, a tak hradní pán poručíl svojím poddaným, aby mu tu jeho potvoru našli. Zbrojnoši teda slézli z buchlovského kopca a vyptávali sa v chalupách pod hradem. A už v první z nich měli šťastnú ruku. Stréci jim vykládali, že psa opravdu viděli, ale že mu z huby kapala pěna a byl celý bez sebe. „Jistě sa ten Břes vztek,“ řekl jeden ze strýců, a tak ho radši vyhnali. Strýc poté zbrojnošům ukázal, kam psisko utěkalo, a tak sa tam panská jízda vydala. Dorazili k dalším chalúpkám a ptali sa: „Byl tu pes?“ Ludé jim zas řekli, že ten pes byl celý nesvůj, že pořád vrčál a štěkál a cenil zubiska, a tož ho hnali klackama a lopatama. „Eště že toto neslyšél náš hradní pán, jak ste sa k jeho psovi zle chovali!“ řekli zbrojnoši a jeli dál. Pes mezitím přeběhl lesík a došél až k další osadě, kde si čapl u jedněch vrát. Zbrojnoši ho uviděli a zvolali: „Tu čapí!“ a utěkali po něm. Pes sa jich ale polekal a hnal sa dál. Pes byl ale už tak zblblý z toho štvaní a tak přidal do kroku, že už ho zbrojnoši těžko doháňali. Když ale psa nakonec skoro dohnali, chybělo málo, aby zabránili chlapům z dalších chalup, aby po něm střílali pušek. A tak z psiska nezbylo skoro nic – kromě těch jmen dědin pod hradem Buchlovem.