O pánu z Cimburku

Na hradě Cimburku, z kerého dnes zostalo enom pár kameňů na sobě poskládaných, žil kdysi hradní pán, kerý nade všecko miloval zlato, peníze a všecko možné, co by ho udělalo eště bohatším, než doposaváď býl. Jedného dňa došel k hradní bráně tajemný cizinec v kápi, že prej má pro pána neco, po čem pán prahne. Spolu o samotě cizinec pánovi prozradil, že zná tajemství, jak vyrobit zlato z kamení. Ale že za to neco bude chtět – jeho jediného syna. Pán, kerý býl tak chtivý zlata a drahého kamení, neváhál a tajemnému muži přikývl. A tak sa cizinec s hradním pánem zavírali v tajném sklepě, kde ho cizinec učil, jak sa ten zázrak dělá. Ze sklepa sa valily všelijaké výpary, čmúdy a bubliny, jak když letí přes dědinu vzteklý pes. Jedného dňa cizinec z hradu odešél, ale už nešél sám. Držál za ruku chlapca, kerý měl celé oči mokré od slz, když sa vzadlovál od rodného hradu a otca, kerý ho vyměnil za zlato. A hradní pán zatím čím dál častejš chodil do sklepa, zavíral sa tam a nikdo ho neviděl aj celé dni. Když sa kdysi hradní pán ztratíl ze světa a ani po čtrnácti dňoch o něm nikdo neslyšél, prohledali celý hrad a po nekolika měsícoch aj sklepení, kde našli tajný sklep, keré měly zapadlý zámek. Zavolali kovářa, kerý ty dveřa rozbúchl a co tam k jejich hrůze nenašli! Na zemi ležaly pánovy šaty a v nich pánova kostra. Zabúchly sa mu dveřa a nikoho sa z tadyka nedovolál. Oheň mu došél a kameně, z kerých dělál zlato, sa nezměnily v bochníky chleba, a tak krutě zaplatil za to, že jeho jediné pravé bohatství vyměnil za drahý kov.