(latinský název Melissa officinalis, čeleď Lamiaceae, hluchavkovité)

Meduňka lékařská je bylinka, která se vyskytuje na zahradách, ale daří se jí i v květináčích. Vyrůstá do výšky až 1 m. Její lístky připomínají kopřivu. Jejich vůně je svěží a citrusová. Meduňka kvete bílými nebo narůžovělými kvítky, a to od května do června.

Sklízejí se především lístky z meduňky, a to před kvetením. Ani květy však nezůstávají bez využití. Hodí se např. jako skvělá ozdoba pokrmů. Listy se používají čerstvé i sušené. Hodí se do salátů, do dezertů, používají se při vaření jehněčího masa, kuřecího masa, rybích pokrmů apod. Při vaření meduňkových lístků je vhodné nepřidávat je do pokrmu hned na začátku, protože by se neměly vařit dlouho.

Léčebné účinky – meduňka je jedno z nejlepších přírodních antidepresiv.

(latinský název Cymbopogon flexuosus, čeleď Poaceae, lipnicovité)

Citronela je známá také pod svým názvem citronová tráva. Používá se k přípravě éterických olejů a do sladkých pokrmů. Je mnohem aromatičtější než citronová kůra. Daří se jí výborně v květináči a má ráda mnoho slunce.

Citronela má dlouhé listy, které se krájejí nadrobno, či se rozmělní. Citronová tráva se pak vaří s pokrmem, např. s rýží s ananasem. Hodí se do asijských jídel a marinád. Z citronely se lisují éterické oleje. Používá se také v kosmetickém průmyslu.

Léčebné účinky – její vůně je zklidňující a snižuje krevní tlak.

(latinský název Hyssopus officinalis, čeleď Lamiaceae, hluchavkovité)

Tato bylina se využívá nejen jako léčebný prostředek, ale i jako koření. Pochází z jihu Evropy, proto se s ní ve volné přírodě téměř nesetkáme. Je to keř, který dorůstá až do výšky 60 cm. Kvete narůžovělými kvítky, které vyluzují mírnou vůni.

Yzop se pěstuje pro své listy, které se dají sbírat před rozkvětem nebo i během kvetení. Ty jsou vhodné do polévek, omáček a salátů. Dají se i sušit. Připravuje se z nich bylinkové máslo, přidává se do zavařenin a čatní.

Léčebné účinky – Yzop pomáhá při nechutenství a celkově podporuje trávicí systém. Čaj z yzopu je vhodný proti kašli a bolesti v krku.

(latinský název Cardamine pratensis, čeleď Brassicaceae, brukvovité)

Řeřišnice se vyskytuje v celých kobercích především na loukách. Kvete narůžovělými či nafialovělými kvítky, a to od dubna do června.

Bylinka je to nahořklá. Používá se pouze v malém množství. Řeřišnice se vyhledává pro své mladé lístky. Svou nahořklou chutí připomíná ředkev a řeřichu. I vršky výhonů jsou užitečné do salátů a tvarohových pomazánek. Pokud je řeřišnice dostatečně štiplavá, dá se použít i místo křenu.

Léčebné účinky – Řeřišnice je zdrojem vitamínu C. Používá se při potížích s látkovou výměnou, působí močopudně. Její dávkování by mělo být obezřetné. Při větším použití se podráždí žaludek.

(latinský název Plantago lanceolata, čeleď Plantaginaceae, jitrocelovité)

U nás je známo několik druhů jitrocele. Tyto byliny se vyskytují na loukách. Dorůstá výšky asi 30 cm a vyznačuje se dlouhými špičatými lístky. Uprostřed jitrocele vyrůstá vysoké květenství, které má bílou barvu, a to od května do října.

Používají se především jeho lístky, které se sbírají mladé před nebo i během kvetení. Z jitrocele lze připravovat špenát, ale hodí se i do salátů a polévek.

Léčebné účinky – jitrocel posiluje obranyschopnost našeho těla, protože je bohatý na kyselinu křemičitou. Rovněž je v něm obsaženo velké množství vitamínu C. Z jitrocele se vaří čaj, který působí protizánětlivě. Připravujeme z něj rovněž sirup, který se používá při onemocnění horních cest dýchacích a při bolestech v krku.

(latinský název Galium odoratum, čeleď Rubiaceae, mořenovité)

Mařinka vonná se vyskytuje v lesních porostech, především na stinných místech. Její lístky jsou jemné a rostou kruhovitě kolem stonku. Kvete jemnými bílými kvítky, a to od dubna do června.

Mařinka je vyhledávaná pro své lístky, které se výborně hodí do sladkých pokrmů, ale i pro přípravu likérů.

Léčebné účinky – z mařinky se vaří čaj, který působí proti migréně. Je však třeba používat mařinku opatrně, jelikož ve větším množství vyvolává nevolnost.

(latinský název Thymus vulgaris, čeleď Lamiaceae, hluchavkovité)

Tymián se vyznačuje mnoha rašícími stonky s malými zašpičatělými lístečky. Je to velmi aromatická bylina, která se hojně využívá v kořenicích směsech. Tymián kvete malými narůžovělými kvítky. Najdeme ho v zahradách, ale daří se mu dobře i v květináči. Existuje mnoho druhů tymiánu. Velmi podobná tymiánu je mateřídouška úzkolistá.

Tymián se pěstuje především kvůli jeho lístkům, které se sklízejí před i během kvetení. Tymián se používá pro výrobu provensálského koření. Lístky tymiánu jsou aromatické, květy slouží ke zdobení pokrmů. Hodí se skvěle k jehněčímu masu, ale i jiným masitým pokrmům. Používá se v italské kuchyni k přípravě pizzy, omáček, paštik. Je také skvělou přísadou k přípravě marinád a je vhodný k nakládání. Tymián je mrazuvzdorný, proto jej není třeba zamrazovat. Dá se sklízet celý rok.

Léčebné účinky – z tymiánu se připravuje výborný čaj, který podporuje látkovou výměnu a podporuje trávicí systém.

(latinský název Lamium album, čeleď Lamiaceae, hluchavkovité)

Tato bylina dorůstá velikosti až 70 cm. Vyskytuje se na mnoha místech, je to planě rostoucí rostlina. Její stonek je čtyřhranný a vyrůstají z něj lístky, které jsou podobné lístkům kopřivy. Jejich dotek nás však nepožahá. Hluchavka je typická bílými nebo (podle druhu) fialovými kvítky. Kvete od dubna do září.

Hluchavka je oblíbenou bylinou především pro své listy, které se používají pro přípravu salátů z bylin. Je však vhodná i pro přípravu špenátu. Dá se dobře sušit, přidává se též do polévek.

Léčebné účinky – hluchavkový čaj se připravuje ze sušených lístků rostliny a působí příznivě proti kašli a dýchacím obtížím.