Východní Slovácko

Miřík celer listový

(latinský název Apium graveolens, čeleď Apiaceae, miříkovité)

Celer listový je znám také jako celer kadeřavý. Je to zahradní rostlina s malou podzemní bulvou. Celer je oblíbenou rostlinou s velkými zpeřenými listy, které se sklízejí mladé. Postupem času listy hořknou. Celer se používá čerstvý, sušený, nasekaný, zmražený. Je to výborná přísada do polévek. Dá se usušit a poté rozemlít v mlýnku, stane se z něj tak skvělá kořenicí směs.

Léčebné účinky – zajímavostí je, že celer má afrodiziakální účinky. Je močopudný a povzbuzuje naši chuť k jídlu. Celer není však vhodný pro ty, kteří trpí onemocněním ledvin.

Perila křovitá

(latinský název Perilla frutescens, čeleď Lamiaceae, hluchavkovité)

Tato okrasná rostlina pochází původně z Asie. Používá se jako koření. Má mnoho druhů, květy perily jsou nafialovělé. Voní po meduňce a mátě. Její nať připomíná koriandr. Perila je mrazuvzdorná.

Sbírají se mladé lístky, které se používají do asijských pokrmů, ale i jako přísada do rýže.

Léčebné účinky – perila je vhodná při nevolnostech, zastavuje zvracení, uvolňuje křečové stavy a zklidňuje organismus.

Pažitka pravá

(latinský název Allium schoenoprasum, čeleď Alliaceae, česnekovité)

Pažitka je jarní rostlinou, která předznamenává konec zimy. Je typická dlouhými zelenými lístky, které jsou uvnitř duté. Dorůstají do délky asi 30 cm. Pažitka kvete od května do srpna. Je zimovzdorná a vyznačuje se jemnou česnekovou vůní.

Z pažitky se sklízejí lístky, které je dobré stříhat před rozkvětem. Potom ztrácejí svou pevnost. Pažitku lze nasekanou také zamrazit. Lze ji však i sušit, a to opět nasekanou. Pažitka by měla být uchovávána ve tmě.

Léčebné účinky – pažitka příznivě ovlivňuje trávení, působí proti vysokému krevnímu tlaku a povzbuzuje chuť k jídlu.

Prvosenka jarní

(latinský název Primula veris, čeleď Primulaceae, prvosenkovité)

Prvosenka jarní je známá i pod názvem petrklíč. Je to také okrasná rostlinka, která kvete žlutými kvítky. Roste na lukách a v lesích. Lísky petrklíče jsou zvrásněné a často svinuté u země.

Lístky se sbírají na salát, připravují se jako špenát a přidávají se také do polévek. Kvítky jsou výbornou ozdobou jídel.

Léčebné účinky – z petrklíče se připravuje čaj, který čistí krev, působí proti křečím a uklidňuje organismus.

Řebříček obecný

(latinský název Achillea millefolium, čeleď Asteraceae, hvězdnicovité)

Řebříček je velmi známá bylinka, které dorůstá výšky kolem 30 – 80 cm. Řebříček lze používat jako koření. Má nízké stonky, ze kterých vyrůstají zpeřené lístky. Kvete od června do října bílými či narůžovělými květy.

Lísky se hodí do bylinkových směsí, používají se čerstvé do tvarohových pomazánek, do polévek a bylinkových másel.

Léčebné účinky – z řebříčku se připravuje čaj, který pozitivně ovlivňuje látkovou výměnu. Působí proti žaludečním a střevním obtížím. Čerstvě vylisovaná šťáva z řebříčku povzbuzuje chuť k jídlu.

Šťovík kyselý

(latinský název Rumex acetosa, čeleď Polygonaceae, rdesnovité)

Šťovíku existují různé druhy, které se u nás hojně vyskytují. Dorůstají do různých výšek, od 10 až do 80 cm. Lístky jsou podlouhlé a kulaté. Šťovík je rozšířený na vlhkých loukách, ale roste i na zahradách. Šťovík kvete od května do června.

Sbírají se jeho mladé lístky, které jsou výborné do polévek, omáček, k přípravě špenátu, bylinkových másel, jako přísada na salát. Pokud používáme šťovík do omáček, nesmí se dlouho vařit.

Léčebné účinky – šťovík čistí krev a pozitivně ovlivňuje celý organismus. Používá se při očistných kůrách. Děti mají šťovík rády pro jeho nakyslou chuť, ovšem měly by jej jíst jen málo, protože nepříznivě ovlivňuje činnost ledvin.

Šalvěj lékařská

(latinský název Salvia officinalis, čeleď Lamiaceae, hluchavkovité)

Tento stálezelený keř se používá jako koření. Dorůstá až do výšky 1 m a je zelená po celý rok. Stonky šalvěje jsou dřevnaté a vyrůstají z nich podlouhlé plstnaté lístečky. Kvítky šalvěje jsou nafialovělé a kvetou od května do července. I když šalvěj má ráda teplá místa, je zimovzdorná.

Před kvetením se sklízejí mladé lístky a výhony, které se dají sušit a melou se do směsi koření. Šalvěj je vhodná k ochucení skopového masa, ale i do jater, k rybím pokrmům, na omeletu. Je zajímavé, že sušená šalvěj má silnější chuť než čerstvá. Je to velmi silné koření, proto pamatujme, že jej musíme používat s mírou. Lístky lze nakládat do octa nebo oleje.

Léčebné účinky – šalvějový čaj se připravuje ze sušených lístků, ten podporuje trávení. Šalvěj lékařská obsahuje hormon fytoestrogen, který působí podobně jako estrogen.

Rozmarýn lékařský

(latinský název Rosmarinus officinalis, čeleď Lamiaceae, hluchavkovité)

Tato stálezelená a vysoce aromatická rostlina. Má dřevnaté stonky a daří se jí v teplých podmínkách, kde dorůstá až do tří metrů. U nás však dorůstá jen do výšky 80 cm. V době od května do června kvete jemnými fialovými kvítky.

Lístky jsou dlouhé a špičaté, rostou celoročně. Je výborná k jehněčímu masu. Rozmarýnem posypané brambory krásně provoní celý byt. Je vhodný i k pokrmům z ryb a k ochucení sladkých jídel. Rozmarýn je součástí směsi provensálské koření.

Léčebné účinky – rozmarýn má velké množství léčebných účinků. Povzbuzuje chuť k jídlu, pozitivně působí na trávicí systém. Když trpíte křečemi, je vhodné uvařit si z rozmarýnu čaj. Rozmarýn není vhodný požívat v těhotenství.

Roketa setá

(latinský název Eruca sativa, čeleď Brassicaceae, brukvovité)

Roketa je oblíbenou přísadou do salátů. Je vysoce aromatická, dorůstá výšky až 50 cm a vyznačuje se zpeřenými lístky. Kvete bílými kvítky a semena dorůstají v šešulích. Jedná se o jednoletku, která není mrazuvzdorná.

Roketa se pěstuje především pro její mladé lístky, které lze sklízet až do zimy. Pokud jsou lístky starší, jsou mírně nahořklé. Roketa je součástí mnoha receptů italské kuchyně. Používá se však především čerstvá na salát, do pesta, do omáček, kde se však jen krátce povaří. Lístky lze i usušit, musejí se však nakrájet nadrobno. Ze semínek rokety se vyrábí olej a hořčice.

Léčebné účinky – Roketa působí proti jarní únavě a podporuje chuť k jídlu.

Mateřídouška úzkolistá

(latinský název Thymus serpyllum, čeleď Lamiaceae, hluchavkovité)

Mateřídouška je podobná jako planý tymián. Z rostliny raší vysoké stonky, které dorůstají až do 30 cm výšky. Je vysoce aromatická, roste na suchých místech a je typická svými nafialovělými lístky. Kvete od května do října, je teplomilná a dá se pěstovat i jako skalnička. Má malé úzké lísky, které jsou vhodné k sušení.

Mateřídouška se využívá celá, jak lístky, tak i stonky. Sklízejí se nůžkami, aby vyrašily další výhony. Je výborná na pizzu, do italských omáček, ale také jako posypání na pečené maso. Lze ji sušit. Dá se rovněž nakládat do octa, vyrábějí se z ní nejrůznější marinády, bylinkové sáčky a vonné směsi.

Léčebné účinky – mateřídouška má zklidňující účinky, je vhodná při kašli, nadýmání a používá se proti zažívacím problémům.

Více...

Šrucha zelená

(latinský název Portulaca oleracea, čeleď Portulacaceae, šruchovité)

Lístky šruchy se trochu podobají lístkům bazalky. Jsou vejčité a rostou ze šťavnatých stonků. Šrucha kvete jemnými bílými kvítky, které se vyskytují od června do září.

Sbírají se mladé lísky a ty chutnají slaně. Používají se jako salát či jako přísada do salátových omáček. Lze z nich připravit i špenát. Šruchu lze naložit do octových nálevů, nehodí se však k sušení.

Léčebné účinky – šrucha působí močopudně a má pozitivní vliv na chuť k jídlu.

Krvavec menší

(latinský název Sanguisorba minor, čeleď Rosaceae, růžovité)

Tato rostlina je menšího vzrůstu, její lístky jsou lichozpeřené a dorůstá často do výšky 40 cm. Svou vůní připomíná okurku. Zajímavé je, že toto aroma se působením deště zvýrazňuje, u ostatních bylin déšť vůni naopak oslabuje. Kvete jemnými červenými kvítky, a to od června do září.

Pokud si přejeme sklízet stále jeho zelené lístky, musíme odstraňovat květenství. Po jeho odstranění dojde k vyrašení nových výhonů. Používá se do polévek, jako přísada do salátů, tvarohových pomazánek, ale je vhodný i jako ozdoba pokrmů.

Léčebné účinky – povzbuzuje trávení, je plný velkého množství vitaminových látek.

Petržel kadeřavá

(latinský název Petroselinum crispum, čeleď Apiaceae, miříkovité)

Toto koření patří k jedněm z nejznámějších a nejpoužívanějších v našich krajinách. Okolíky petržele dorůstají do výšky až 80 cm. Má kadeřavé a zpeřené lísky. Pokud pěstujeme petržel na zahradě, jedná se často o dvouletou rostlinu. Petržel kořenová je oproti petrželi kadeřavé zimovzdorná a její kořeny se používají do polévek.

Petržel se dá využívat celá. Sklízejí se jak její lístky, tak i lodyhy před rozkvětem. Pokud ostříháme květenství, vyraší z rostliny nová nať, která se používá do polévek, ale také do omáček, jako kořenící přípravek k rybím pokrmům, do bylinkových másel, nať lze usušit, zmrazit, rozemlít, a uchovávat ji tak i přes zimu.

Léčebné účinky – Petržel je naoko obyčejná, avšak obsahuje velké množství vitamínu C, působí proti křečovým stavům, čistí krev, povzbuzuje chuť k jídlu, pozitivně ovlivňuje trávicí systém a navíc pokud rozžvýkáme čerstvou petržel, zbavíme se tak zápachu z úst.

Máta peprná a máta vodní

(latinský název Mentha piperita, Mentha aquatica, čeleď Lamiaceae, hluchavkovité)

Pokud na zahrádce pěstujeme mátu, cítíme ji na dálku. Její mentolová vůně uklidňuje tělo i ducha. Využívá se v mnoha odvětvích. Existuje mnoho druhů máty, např. máta čokoládová a citronová. Všechny se liší svým aromatem. Květy máty jsou nafialovělé. Listy jsou vysoce aromatické a u některých druhů mají jemné chloupky. Všechny druhy máty však rostou na vlhkých půdách.

Před rozkvětem se sklízejí lísky a výhony. Používají se k čajovému nálevu, jako přísada do masitých pokrmů. Mátové lístky lze také sušit, přidávat do kořenících směsí a do bylinkových sáčků.

Léčebné účinky – máta peprná povzbuzuje chuť k jídlu, uvolňuje křeče, působí proti nadýmání a zklidňuje organismus.