K zimnímu času neodmyslitelně patří i zabíjačky, které se na Slovácku stále hojně provozují. Dříve byly zabíjačky tradičním setkáním rodin a rodinných příslušníků, kdy se všichni sešli a připravovali nejrůznější zabíjačkové dobroty. Dříve zabíjačka znamenala pro rodinu možnost zúročení jejich celoročního vykrmování růžového prasátka. Ne všechny rodiny však měly dostatek zbytků a krmiva na to, aby uživili prase. Proto se zabíjačky konaly v majetnějších rodinách. Při zabíjačce vznikalo velké množství pochoutek. Hlavním účelem bylo také uchování zabíjačkových produktů na co nejdelší dobu, např. zajištění dostatku sádla na celý rok. Sádlo se dříve používalo mnohem častěji, nežli dnes. Využívalo se ke smažení, pečení, či jen tak k namazání na chleba. Přidávalo se takřka do všech pokrmů. Další dobroty, které se uchovávaly, bylo např. zavařované maso, naložené maso k uzení apod.

Jak taková zabíjačka probíhala?

Důležité bylo na zabíjačku všechno dobře přichystat. Takže samozřejmě kromě krásně vykrmeného tlusťoučkého prasátka bylo třeba nachystat zeleninu, tedy mrkev, petržel, cibuli a česnek, ale i uvařit dostatečné množství krup. Dále také nádoby, ve kterých se bude zabíjačka připravovat. Pokud bylo třeba, najímal se na přípravu zabíjačky zkušený řezník. Druhý den brzy ráno došlo k zahájení zabíjačkové nádhery, obvykle se tento rituál zahajoval štamprlí slivovice. Zkušený řezník připravil prasátko o život pečlivě nabitou jateční pistolí. Nesmělo se zapomínat ani na pomocníky, kterými museli být zodpovědné osoby, aby zabíjačka dopadla co nejlépe. Ti měli za úkol zachytávat co největší množství krve z právě poraženého prasete a její míchání, aby se krev nesrazila. Z ní se připravovala jelita a zabíjačková polévka. Další pomocníci se starají o zavěšení prasete za nohy na vysokou trojnožku, spaření prasete v neckách, kterým se také říkalo troky.

Tento pro někoho nepříjemný začátek dobrotami provoněného dne však vynahradí nadcházející aroma, které se začne linout ze zabíjačkového kotle. I ten musel být samozřejmě předem připraven a pečlivě vyčištěn. V kotli se vařila prasečí hlava včetně podbradku, ale i vnitřnosti jako játra, ledviny a srdce.

Střeva se musela pečlivě vyčistit a nařezat na požadovanou velikost, aby se z nich pak jako kouzlem vytvořily ty nejlepší jitrničky na světě. Do dobře vyčištěného žaludku se pak plnila tlačenka. Velmi důležitým úkolem bylo škvaření sádla a příprava škvarečků. Ten, kdo škvarky připravoval, musel mít skutečně velkou trpělivost, aby byly krásně zlatavé a měkoučké, přitom však křupavé.

Na konci dne se upeklo maso a jitrnice s jelity, vše se naskládalo na stůl a začaly hody. Každý si vzal, na co měl chuť a co měl rád. Každý z rodiny ochutnal zabíjačku, dostal konvičku se zabíjačkovou polévkou, do papíru zabalená jelita, jitrnice, tlačenku a ovar, ale také pytlíček škvarečků.

ZABÍJAČKOVÉ SPECIALITY

Mozečková omáčka

Postup:

Kousek uvařeného podbradku nakrájíme na malé kostičky. Vložíme je do hrnce a opečeme. Na vedlejší pánvi si připravíme zásmažku ze sádla a hladké mouky, kterou přelijeme zeleninovým vývarem. Přiléváme také kousek vývaru, který se vařil v zabíjačkovém kotli. Vše důkladně provaříme. Nakonec přidáme naškrabaný vepřový mozeček a dvě až tři lžíce krve. Podle chuti přidáme sůl, pepř a česnek. Nakonec zjemníme smetanou. Podáváme s opečeným podbradkem a chlebem.

Potřebujeme:

Vepřový mozeček

Zeleninový vývar

Vývar ze zabíjačkového kotle

Hladká mouka

Sádlo

Vepřová krev

Smetana 33%

Sůl

Pepř

Česnek

Uvařený podbradek

Drkotina

(též nazývána jako huspenina)

Postup:

Do hrnce dáme očištěné vepřové nožky, koleno, kůže a oháňku. Zalijeme vodou, osolíme. K tomu přidáme zeleninu, dvě lžíce octa, 10 kuliček celého pepře a vše vaříme doměkka. Po uvaření vyndáme maso z hrnce. Obereme jej od kostí a nakrájíme na malé kousky. Kosti a kůže necháme v hrnci znovu ještě vařit, aby se z polévky později stal pevný rosol. Nakrájené maso dáme do misek, přidáme nakrájenou uvařenou zeleninu a vše zalijeme procezenou polévkou. Poté necháme pořádně vychladit, dokud drkotina neztuhne. Ztuhlou drkotinu vyklopíme na talíř, dochutíme octem a nakrájenou cibulí. Jíme s chlebem.

Potřebujeme:

4 vepřové nožičky

1 přední koleno

Vepřová oháňka

Vepřové kůže

Mrkev

Petržel

Celer

Pepř

Sůl

Ocet

Cibule

Ovar

Postup:

Vepřový ovar lze připravovat z několika částí prasete. K výrobě ovaru používáme buď vepřovou hlavu, koleno, bůček, ramínko, plecko nebo vepřové laloky, které jsou pro přípravu ovaru nejtučnější částí. Pokud chceme ovar libový, zvolíme plecko. Pokud máme rádi půl na půl, zvolíme bůček, na kterém najdeme jak maso libové, tak i tučné. Maso si očistíme, dáme do hrnce, do kterého jsme si dali předem vařit mírně osolenou vodu. Přidáme cibulku a kuličky pepře. Maso vaříme doměkka. Nakonec maso vyjmeme a nakrájíme na úhledné plátky, popř. vykostíme. Podáváme s hořčicí, křenem a chlebem.

Tip: Vývar z vepřového masa nevyléváme, ale použijeme ho buď ke zmrazení a následnému pozdějšímu podlévání pokrmů, či z něj připravíme lahodnou ovarovou polévku s krupkami.

Potřebujeme:

1,5 kg vepřového masa – buď hlavu, koleno, bůček, ramínko, plecko nebo laloky

1 cibule

Sůl

Několik kuliček celého pepře

Černá polévka

Postup:

V hrnci si přichystáme vývar, který nám zbyl z vařeného vepřového ovaru. Tento vývar přivedeme k varu. V misce si pečlivě rozšleháme krev, kterou následně za stálého míchání vlijeme do vařícího vývaru. Kroupy uvaříme doměkka. Na pánvi zpěníme na sádle cibulku, přidáme na kostky nasekanou slaninu. Slaninu i s cibulkou přidáme do polévky. Nakonec přidáme koření a dochutíme solí a pepřem. Vše ještě necháme povařit na mírném plamenu. Nakonec dochutíme polévkovým kořením, jak má kdo rád. Podáváme s chlebem.

Potřebujeme:

3 litry vývaru z vepřového masa (např. z vařeného ovaru)

½ litru vepřové krve

10 dkg slaniny

15 dkg krup

5 dkg domácího sádla

10 dkg cibule

Česnek

Sůl

Pepř

Majoránka

Nové koření

Polévkové koření

Zabíjačková jelita

Postup:

Den předem uvařené kroupy zalijeme ve velké míse dobře promíchanou krví. Tuto směs necháme chvíli odpočívat, aby se kroupy dostatečně nasákly krví. Vepřový bok, lalok a plíce uvaříme doměkka. Vepřový bok a laloky nakrájíme na drobné kostičky. Plíce umeleme na mlýnku. Umleté plíce a na kostky nakrájené bok a lalok přidáme do směsi krve a krup. Přidáme nakrájené škvarky, osmahlou cibulku na sádle, sůl a koření. Vše dobře promícháme. Plníme do tlustých vepřových střev, která zajistíme špejlí. Vaříme v 90 °C teplé vodě po dobu asi 40 minut. Uvařená jelita vyjmeme, propláchneme ve studené vodě. Naskládáme je na dřevěnou desku a necháme je volně vychladnout.

Potřebujeme:

2,5 kg do měkka uvařených krup

70 dkg škvarků

1,5 kg vepřového boku

2,5 kg vepřového laloku

2 kg vepřových plic

1 l vepřové krve

30 dkg cibule

Domácí sádlo

Tlustá vepřová střeva

Špejle

Koření na jelita:

Toto koření si připravíme (na 1 kg jelit) smícháním 30 g soli, 20 g utřeného česneku, 1,5 g pepře, 1 g majoránky, 0,5 g nového koření, 0,5 g kmínu

Jitrnice jaké svět neviděl

Postup:

Vepřový bok a lalok dáme vařit do horké vody. Přidáme plíce. Lalok a bok uvaříme do polo měkka, plíce do měkka. Připravíme si mlýnek s dírkami o průměru asi 3 mm. Na tomto mlýnku si umeleme plíce. Dále umeleme játra, a to dvakrát po sobě. Vepřový bok vykostíme a nakrájíme na kostičky o hraně asi 0,5 cm. Tvrdší rohlíky nakrájíme na kostičky. Lalok nakrájíme také na kostičky o hraně asi 0,5 cm. Připravíme si velkou mísu, do které vložíme rohlíky, které polijeme polovinou teplého vývaru. Přidáme namletá játra, utřený česnek, namleté plíce, zalijeme zbytkem teplého vývaru. Přidáme sůl a koření a vše pečlivě promícháme. Nakonec přidáme pokrájený bůček a lalok. Znovu promícháme. Plníme do připravených tenkých vepřových střev, na koncích zatáhneme špejlí a vaříme asi v 90 °C teplé vodě po dobu asi 20 minut. Až jsou jitrnice uvařené, propláchneme je studenou vodou. Vyskládáme je na dřevěnou desku, kde je necháme ještě čtvrt hodiny odpočívat. Poté je obrátíme a necháme úplně vychladnout.

Tip: Pokud během vaření pár jitrniček popraská, vodu nevylévejte, ale připravte si z ní skvělou zabíjačkovou polévku!

Potřebujeme:

3 kg libového vepřového boku

1 kg vepřového laloku

1,5 kg vepřových plic

1 kg vepřových jater

1,5 kg starších rohlíků

1 l čistého vepřového vývaru

Vepřová střívka

Špejle

Kořenící směs na jitrnice:

Na 1 kg jitrniček si připravíme 28 g soli, 1 g majoránky, 0,5 g zázvoru, 0,5 g nového koření, 15 g utřeného česneku.

TĚŠTE SE NA DALŠÍ ZABÍJAČKOVÉ DOBROTY!

Horenka hora

Horenka hora

zelená hora

a z téj horenky

kdosi mňa volá.

volá mňa, volá

frajarka moja

priď k nám šohajku

sama som doma.

Pod šable

Pod šable, pod šable

aj pod obušky

my všecko bereme

aj plané hrušky.

Gajdoš, gajdoš

dobrý gajdoš

gajdoval by

treba za groš.

Od dzedziny do dzedziny

hrajú hudci dziny, dziny.

Tancoval tlustý s tlustů

v komoře za kapustů,

žaba jim gajdovala

slaměné gajdy mala.

Hop děvča ne moje

prehodím ťa pres oje

přes ojíčko pres osy

hop děvča moje si.

Od dzedziny do dzedziny

a já pořád dziny, dziny.

Ej horenka horuje,

ej děvenka banuje,

ej horenko nehoruj,

ej děvenko nebanuj.

Ej kadě iděm tama

ej samý kopec jama

ej kadě iděm s milů

cesta je zarůbaná.

Pod Javorinů

Pod Javorinů, horů zelenú,

pod Javorinů, horů zelenú.

Žalo děvčátko, žalo děvčátko

trávu zelenů.

Když ju nažalo, aj navázalo,

když ju nažalo, aj navázalo,

poď mně zazdvihnút,

šohajku švarný, na mňa volalo.

Ej Javorinka, šedá

Ej Javorinka, šedá,

ej kdo pod tebú sedá.

Ej uherští zbojníci,

ej co zabili Žida.

Ej když ho zabíjali,

ej tak mu povídali,

ej tady budeš ležat,

ej Židáčku prašivý.

Na tom panském díle

Na tom panském díle

čtyry koně bílé

poď mně jich poháňat

mé srdénko milé.

Poď mně jich poháňat

mé srdénko milé.

Já bych poháňala

treba do večera,

len kdybych věděla, že budu tvá žena.

Len kdybych věděla, že budu tvá žena.

Že budu tvá žena,

že budu nevěsta,

šla bych pro rozmarýn do Nového Mesta,

šla bych pro rozmarýn do Nového Mesta.

Do Nového Mesta, kde sa voda točí,

tam bych proplakala

svoje modré oči.

Tam bych proplakala

svoje modré oči.

Proč bysme veselí nebyli

Proč bysme veselí nebyli,

když nám pán Bůh přeje,

dává nám gořalky, vínečka

a po smrti nebe.

Pěsničku sme zazpívali,

poďme veselí byt.

V krku sa nám vysušilo,

poďme sa aj napit.

Holbu piva, holbu vína,

holbu páleného,

eště k tomu pánímámo

neco smaženého.

Daj nám pán Bůh zdravíčka,

daj nám pán Bůh zdraví,

co bysme sa spolem zešli

v tom nebeském ráji.

Daj si Janoško

Daj si Janoško daj si zahrát,

daj si Janoško daj si zahrát,

už na ťa šijú

 v Brně kabát.

Na hornom konci

Na hornom konci,

na hornom konci

orú mládenci,

orú mládenci.

Poháňajú jich,

poháňajú jich

panny pod věnci,

panny pod věnci.

Postup:

Z trochy mouky, droždí, cukru a mléka vytvoříme kvásek. Do mísy nasypeme zbylou mouku, uprostřed uděláme důlek. Přidáme vykynutý kvásek, žloutky, tuk, sůl, rum a z tohoto vytvoříme těsto, které by mělo být vláčné. Necháme kynout asi jednu hodinu. Po vykynutí vykrajujeme lžící zhruba stejně velké tvary, které zakulatíme rukama a položíme na vál. Přikryjeme čistou utěrkou a necháme ještě kynout. Až kousky těsta vykynou, vytvarujeme z nich placky, uprostřed necháme důlek. Smažíme na rozpáleném tuku dozlatova. Pozor, je důležité, aby se koblihy smažily na mírném plameni, jinak by nebyly vevnitř prosmažené a zvenčí by se připálily. Po usmažení necháme okapat na roštu a plníme tvarohem, který jsme si smíchali s trochou mletého cukru. Nahoru dáváme marmeládu nebo povila. Hotové koblížky ještě pocukrujeme moučkovým cukrem přes sítko.

Potřebujeme:

250 g hladké mouky

250 g polohrubé mouky

50 g cukru

50 g másla nebo Hery

4 – 5 žloutků

40 g droždí

Kůra z jednoho citronu

Špetka soli

2 polévkové lžíce rumu

Mléko či smetana dle potřeby

100 % tuk na smažení

Povidla

Mletý cukr

Tvaroh

Postup:

Z uvedených ingrediencí zpracujeme těsto, které se nechává asi 30 minut odpočívat. Poté toto těsto vyválíme válečkem natenko. Pak už jen vykrajujeme různé tvary, např. trojúhelníčky, čtverečky, hvězdy apod. Ty pak uprostřed nožem nebo rádýlkem několikrát prořízneme (ne k okraji, jen uprostřed tvaru). Pečeme v předehřáté troubě na pečicím papíře až je těsto jemně zlatavé. Ještě horké obalíme opatrně v mletém cukru smíchaném s vanilkovým cukrem (milosti jsou křehké).

Potřebujeme:

400 g hladké mouky

300 g másla

3 žloutky

1 dcl bílého vína

Mletý cukr

Vanilkový cukr

Postup:

Z trochy mouky, droždí, cukru a mléka vytvoříme kvásek. Do mísy nasypeme zbylou mouku, uprostřed uděláme důlek. Přidáme vykynutý kvásek, žloutky, tuk, sůl, rum a z tohoto vytvoříme těsto, které by mělo být vláčné. Necháme kynout asi jednu hodinu. Po vykynutí vykrajujeme lžící zhruba stejně velké tvary, které zakulatíme rukama a položíme na vál. Přikryjeme čistou utěrkou a necháme ještě kynout. Až kousky těsta vykynou, vytvarujeme z nich placky, uprostřed necháme důlek. Smažíme na rozpáleném tuku dozlatova. Pozor, je důležité, aby se koblihy smažily na mírném plameni, jinak by nebyly vevnitř prosmažené a zvenčí by se připálily. Po usmažení necháme okapat na roštu a plníme tvarohem, který jsme si smíchali s trochou mletého cukru. Nahoru dáváme marmeládu nebo povila. Hotové koblížky ještě pocukrujeme moučkovým cukrem přes sítko.

Potřebujeme:

250 g hladké mouky

250 g polohrubé mouky

50 g cukru

50 g másla nebo Hery

4 – 5 žloutků

40 g droždí

Kůra z jednoho citronu

Špetka soli

2 polévkové lžíce rumu

Mléko či smetana dle potřeby

100 % tuk na smažení

Povidla

Mletý cukr

Tvaroh

Nastává doba fašankových slavností, které byste určitě nechtěli za žádnou cenu promeškat. Slovácko je místem, kde tradice stojí na prvním místě, proto se v blízkém okolí nabízí mnoho možností návštěvy tradičních masopustních průvodů a oslav. Pro ty z Vás, kterým se prostě ven nechce, nebo jednoduše nemohou, přináší Slovácko na dlani kompletní přehled fašankových zvyků přímo k Vám domů. Tak na co čekáte? Pojďme oslavit fašank společně a stylově po slovácku!

O masopustu

Masopust jako takový není chápán jako svátek církevní. Přesto ho najdeme v církevním kalendáři, kdy se konání masopustu řídí podle Velikonoc. Určující pro stanovení tohoto období bývá zpravidla Popeleční středa, kdy se křesťané začínají postit. Každý jistě ví, že velikonoční svátky připadají každý rok na jiný den, proto není výjimkou, že se i masopustní veselice konají v různé dny v určitých letech.

Pod pojmem „masopust“ se skrývá doba, která začíná svátkem Tří králů - Kašpara, Melichara a Baltazara, a končí začínajícím půstem. Právě tento den se nazývá Popeleční středa, někdy se označuje i jako škaredá středa, kdy prý mají svátek všichni škaredí lidé. Právě z postních důvodů si lidé o masopustních svátcích dopřávali přebytek veselí, dobrého jídla a pití, zpěvu, tance a samozřejmě oslav. K masopustnímu období patří také zabíjačky, které se konaly nejčastěji v tuto roční dobu, jelikož venku je zima a řekněme si to upřímně, maso je nejlepší připravovat v chladném prostředí, aby z něho nakonec vzešla ta pravá zabíjačková laskomina.

Dříve byl masopust chápán jako roční zlom. Končilo období hospodaření a nastávalo období hospodářského klidu. Lidé se tak chystali na přicházející jaro.

A jak vlastně počítáme masopustní svátky z hlediska církevního kalendáře?

Masopustní neděle připadá na 49. den před Božím hodem velikonočním.

Masopustní úterý připadá na 47. den před Božím hodem velikonočním.

Masopustní dny

Tučný čtvrtek

Taneční neděle

Maškarní úterý

Historie masopustu

Masopustní svátky mají své pradávné kořeny již ve starém Římě, kdy se konaly známé oslavy boha Dionýsa, tedy boha vína a veselí. Tyto oslavy byly nazývány jako bakchanálie. Nebyl to samozřejmě masopust, jaký známe dnes. Byl to však již první záblesk masopustních oslav. Dnešní masopusty jsou charakteristické tanečními oslavami, pojídáním všelijakých dobrot, zpíváním tradičních písní, obchůzkami po dědině, pochováváním basy apod.

I když církev v dřívějších dobách s masopustem moc nesouhlasila (dokonce se snažila bojovat proti těmto veselicím), nepodařilo se jí tyto lidové oslavy sprovodit ze světa. Nakonec byl tedy masopust zapsán i do církevního kalendáře a byl určován podle největších církevních svátků – Velikonoc.

Maškary a jejich význam

Nejoblíbenějšími maškarami, které se účastnily masopustního průvodu, byli medvěd a kůň, kteří symbolizovali moc plodnosti a úrodnosti. S tímto je spojený i fakt, že období masopustu znamenalo pro lidi čas, kdy se jim jejich zimní zásoby zužovaly, a s velkým očekáváním čekali na nadcházející jaro.

Masopust byl a je typický karnevalovými zábavami, které se dříve konaly ve všech vrstvách obyvatelstva, jak u šlechty, tak i u obyčejných lidí. Jelikož se na panských dvorech při těchto oslavách bavili často prostřednictvím maškarních bálů, proto zřejmě pronikl tento zvyk i mezi nižší vrstvy obyvatelstva, a vznikly tak fašankové průvody masek. Za masku se totiž mohli skrýt ti, kteří chtěli poukázat na hloupost úředníků, zesměšnit nepřítele či přestrojit se za blázny. Masky představovaly pro lidi možnost vyjádření jejich svobodné vůle bez toho, aniž by byli za tento názor jakkoli postiženi.

Mezi tradiční masopustní postavy patří rasové, Turci, kominíci, medvědi, kůň či kobyla, žid, slaměňáci, vojáci, nevěsta a babka.

Proč vlastně lidé zvolili pro ozvláštnění masopustního veselí právě tyto masky? Mnohé z nich mají svůj původ už před rozšířením křesťanství. Už z 6. století jsou dochovány záznamy o masopustních veselicích, následně ve století 16., kdy se církvi podařilo prosadit používání masek jen jednou v roce, a to v době předvelikonočního období. No uznejme všichni, že pobíhání masek se nehodí pro vánoční svátky, které jsou především symbolem klidu a míru. Masky se tedy v průběhu staletí omezily jen na dnešní masopust, který byl spojen s lidovými zvyky odedávna.

Masky jako takové se měnily v průběhu staletí. Některé, které existovaly dříve, se už dnes nepoužívají, jiné zase zůstanou v oblibě jen pár let a následně zaniknou. Přesto však v posledních letech stále přežívají masky, které známe i my – již zmiňované masky jako medvěd, kobyla, žid, bába s nůší apod.

Co vlastně takové maškary o fašanku dělají?

No, řekněme si to na rovinu, hlavním úkolem masek je nejenom se pobavit, zazpívat nějakou tu masopustní písničku, ale i dobře se najíst a popít. Proto masky dříve sehrávaly určitá představení, která se konala ve vybraných domech, kde bylo téměř jisté, že jim z tohoto úsilí „něco kápne“. Kromě výslužky v podobě nejrůznějších dobrot spočíval zisk masek i v peněžitém výdělku, který se skoro bez výjimky propil v místní hospodě. Vždy se usilovalo o to, aby masky způsobily co největší poprask a pobavily diváky, kteří je za jejich úsilí náležitě odměnili. I když jsou masky spojeny s nepořádkem a dováděním, vždy došlo na přání úspěšného hospodářského roku a dobré úrody.

Masky v průběhu staletí

Masopust s jeho tradičním masopustním průvodem zůstává dlouho nezměněn. Pozměňují se jen podle aktuálních okolností, aby charakterizovaly danou dobu. I podoba masek zůstala prakticky beze změny. Dědily se z generace na generaci. Jednalo se a jedná se o tradiční převleky, do kterých se oblékali vyvolení členové jen jednou ročně.

Zvyky s maskami

Medvědí taneček

Jak již bylo řečeno v předchozích článcích, medvěd byl jednou z nejstarších masek. Její historie sahá až do dávných dob minulých. Výroba této masky není nikterak lehká. K jejímu vyhotovení se používal převrácený kožuch, který byl z pravé medvědí kůže nebo z takové kůže, která měla hnědou barvu. Další možností, jak tuto masku vytvořit, byla již dnes archaická hrachovina. To byly usušené stonky hrachu, které se nasušily po sklizení hrachových lusků.

Medvěd byl maskou podružnou, která často chodívala s tzv. medvědářem, který vodil medvěda na řetězu. Medvěd při svém představení měl za úkol schválně bručet, chovat se neposlušně, narážet do přihlížejících a lézt po všech čtyřech tlapách. Na tlamě míval medvěd často železný náhubek a medvědář hrál na píšťalu, při jejímž zvuku medvěd tancoval. Netancoval však sám, ale s dívkami a ženami, jejichž domy tyto masky navštívily. Další pověrou zůstává, že kdo vyskočí s medvědem vysoko, tomu poroste další rok vysoký len a konopí. Hospodyňky pak medvědovi tajně odtrhávaly kousek kůže, který poté hodili slepicím, aby dobře nesly. Pokud v průběhu masopustu  napadl i sníh, bylo oblíbenou medvědí činností vyválení hospodyněk a dívek ve sněhu. Pokud se tak nestane, medvěd bývá v průběhu masopustních obchůzek smutný, protože nemůže hospodyňkám vyvést takovouto lumpárnu. A proč vlastně medvěd tak touží oplácávat ženské zadečky a válet jejich sukně ve sněhu? Důvod je zakotven již v dávných dobách, kdy medvěd byl maskou symbolizující plodnost a úrodnost, proto to zmiňované poplácávání a válení žen. Zkrátka je to symbol spějící k přání plodného roku.

Obcházání s koněm

Kůň je další starodávnou maskou, která má také svůj historický význam. Na koni totiž přijel do Betléma král Baltazar, aby se poklonil zrozenému Ježíškovi v jeslích. Kůň dle lidového výkladu označuje velblouda, jelikož ten sloužil v tamní době k přepravě obyvatel. Průběh žertovného představení, který byl spjat s touto maskou, nebyl nikterak jednoduchý. Kůň, jakožto i jeho kočí a strojící pomocníci, byli „nuceni“ přiťuknout si u navštívených občanů šťopičkou místní pálenky – „no přece aby neurazili“! V některých oblastech bývá kobyla označována jako „klibna“ (tolik jen pro ostatní oblasti pořádající fašankovou zábavu). Kočí a jeho pomocníci se starali o prodej jejich načančaného koníčka. Vystrojili jej proto jak se patří a doufali v co nejlepší „výdělek“. Kvůli „prodeji“ koníka si také vymýšleli různá halekadla, jako např. „Tahle kobyla je nenáročná, skoro nic nesežere, prodáme ji za pár kaček!“ apod. Ale hospodáři, kterým koníčka nabízeli, se nenechali zahanbit. A proto měli již připravené odpovědi na takovéto narážky, např.: „Tahle kobyla nestojí ani za prd! Je opelichaná a trčijá jí žebra! Nedám za ni víc jak pět grajcarů!“ No ať už to dopadlo, jak to dopadlo, vždycky tato parta dostala od hospodáře pár štamprlí a něco dobrého pod zub, protože jak je známo, alkohol se lépe snáší při naplněném žaludku.

Kobyla kromě těchto skopičin povozila na svém hřbetě i děti hospodářů, u jejichž dvěří se průvod zastavil. Na konci fašankové obchůzky skončily masky u starosty obce, který by měl dle dobrých zvyků pohostit maškary na nejvyšší úrovni. Poté se chasa odebrala do místní hospody, kde se tradičně utratil výdělek z celého dne.

Pochovávání basy

Cely fašankový den byl zakončen zlatým hřebem masopustních obchůzek, a to pochováváním basy. Pochovávání basy připadá na poslední masopustní den, tedy na úterý před Popeleční středou. Nebylo výjimkou, že se jednalo o masopustní den, který skončil (ostatně jako všechny fašankové dny) posezením v místní hospůdce. Masopustní veselice se končily o půlnoci, kdy fašančáři uslyšeli troubení ponocného, který oznámil konec oslav. Nakonec se pochovala basa. Tato činnost symbolizovala konec oslav a příchod dlouhého postního období. Tento půst trval 40 dní, kdy se křesťané připravují na nejvýznamnější oslavy - svátky velikonoční.

K fašanku neodmyslitelně patří kromě tradičního tanečního veselí i nejrůznější dobroty. K těm nejtradičnějším se musíme věnovat, jelikož by byla obrovská škoda, kdyby se na ně v dnešní uspěchané době zapomnělo. Tak zpomalte trochu a vychutnejte si i Vy doma tradiční fašankové speciality.

Pečené boží milosti

Postup:

Z uvedených ingrediencí zpracujeme těsto, které se nechává asi 30 minut odpočívat. Poté toto těsto vyválíme válečkem natenko. Pak už jen vykrajujeme různé tvary, např. trojúhelníčky, čtverečky, hvězdy apod. Ty pak uprostřed nožem nebo rádýlkem několikrát prořízneme (ne k okraji, jen uprostřed tvaru). Pečeme v předehřáté troubě na pečicím papíře až je těsto jemně zlatavé. Ještě horké obalíme opatrně v mletém cukru smíchaném s vanilkovým cukrem (milosti jsou křehké).

Potřebujeme:

400 g hladké mouky

300 g másla

3 žloutky

1 dcl bílého vína

Mletý cukr

Vanilkový cukr

Smažené boží milosti

Postup:

Přichystáme si vál, na který nasypeme mouku. Uprostřed uděláme důlek, do kterého dáme žloutky, smetanu, sůl a mletý cukr. Vše smícháme opatrně dohromady. Při hnětení těsta přidáváme dle potřeby mouku, aby vzniklo hladké lesklé těsto. To pak necháme ve tvaru koule odpočívat na válu, přikryjeme jej miskou a čekáme asi půl hodiny. Poté vyválíme tenkou placku, ze které pomocí rádýlka vykrajujeme čtverečky o straně přibližně deset centimetrů. Těsto uprostřed rádýlkem několikrát překrojíme (ne až do kraje). Milosti smažíme na 100 % tuku, dokud nejsou zlatavé. Ještě horké obalujeme v mletém cukru nebo jen pocukrujeme mletým cukrem přes sítko.

Potřebujeme:

1 kelímek šlehačky 33 %

10 žloutků

Hladká mouka (tolik, kolik je třeba ke správné konzistenci těsta)

Špetka soli

Špetka mletého cukru

750 g 100 % tuku na smažení

Smažené masopustní koblihy

Postup:

Z trochy mouky, droždí, cukru a mléka vytvoříme kvásek. Do mísy nasypeme zbylou mouku, uprostřed uděláme důlek. Přidáme vykynutý kvásek, žloutky, tuk, sůl, rum a z tohoto vytvoříme těsto, které by mělo být vláčné. Necháme kynout asi jednu hodinu. Po vykynutí vykrajujeme lžící zhruba stejně velké tvary, které zakulatíme rukama a položíme na vál. Přikryjeme čistou utěrkou a necháme ještě kynout. Až kousky těsta vykynou, vytvarujeme z nich placky, uprostřed necháme důlek. Smažíme na rozpáleném tuku dozlatova. Pozor, je důležité, aby se koblihy smažily na mírném plameni, jinak by nebyly vevnitř prosmažené a zvenčí by se připálily. Po usmažení necháme okapat na roštu a plníme tvarohem, který jsme si smíchali s trochou mletého cukru. Nahoru dáváme marmeládu nebo povila. Hotové koblížky ještě pocukrujeme moučkovým cukrem přes sítko.

Potřebujeme:

250 g hladké mouky

250 g polohrubé mouky

50 g cukru

50 g másla nebo Hery

4 – 5 žloutků

40 g droždí

Kůra z jednoho citronu

Špetka soli

2 polévkové lžíce rumu

Mléko či smetana dle potřeby

100 % tuk na smažení

Povidla

Mletý cukr

Tvaroh