Každý ví, že v Brodě ve výklenku pod hodinama stójí Černý Janek a zvóní každú celú hodinu na zvon. Takto tam stójí už celá staletí, od dob, kdy na městské hradby zaútočili křižácké výpravy kuruců. Jednej tmavej noci oblehli město a možná by ho aj dobyli, kdyby sa nestalo, co sa stalo. Hradní stráže totiž chrápaly na hradbách, měsíc téj noci nesvítil a ani hvězdičku byste okem nezahlédli. Kuruci opřeli o hradby své žebříky a hrnúli sa nahoru jak brúci. Vyslali jednoho kuruca, aby zjistíl, kudy sa do hradu dostanů najrychlejš. Enomže jak sme už říkali, téj noci byla tma jak v pytli. Kuruc šél teda po hmatu a naráz nahmatál provázek. Řekl si, že by sa mohl hodit, a tož si ho strčil do kapsy. Po chvíli ale sebú trhl a za ním zaněl kovový zvuk zvonu. Nevěděl totiž, jaký provázek si do tej jeho kapsy strčíl. Byl to provaz od zvonu, kerým uherskobrodští varovali před útokem nepřítela. A tak byli rázem všeci obránci na nohách a útok odrazili. A tak Černý Janek stójí na místě dodnes a vyzváňá, aby sme neusnúli.

Dycky sa mezi luďma vykládalo, jak je pod zemú skovaných všelijakých pokladů a drahocenností, keré by mohly byt aj nalezené. A tak sa stalo, že neco takového sa vykládalo aj o hlubokých chodbách, keré vedú ze Schildrova mlýna u Starého Města a končijá až kdesi pod hradem Buchlovem. Tu měl byt podle pověsti schovaný veliký zlatý poklad, na kerém sedí veliký pes. Nejeden hledač pokladu sa rozhodl, že mosí za každú cenu to zlato nájít. Našli sa tací, keří si dali za řemeň kudlu a vrhli sa do tajemných chodeb. No ale jak už to bývá, nenašli ani psa, ani poklad, na kerém to psisko sedí. Nebo možná aj našli, ale jak jednúc vlézli do těch chodeb, nikdá už nevylézli ven. Mohli si nacpat plné kapsy svícama, ale vzduch je prý v chodbách těžký jak kovářovo kladivo, a tak v něm žádný plameň nehoří. Darmo byli tacoví hrdinové varovaní od svojich mamiček, aby nelézli do jakési pochybné chodby. Nevážili si toho, co majú doma, a tak sa jim jejich hamižnosť vymstila. Naši stařečci né nadarmo říkajú, že bysme si neměli přát jiného pokladu než toho, kerý nám dává každý bílý deň.

To bylo tehdá, když v Polešovicách odbila půlnoc a aj tamní hospoda zavřela svoje dveřa a vykopla posledního ožungru ze šenku. Jura Stašík sa téj noci také vracál z hospody. Pravda, měl už trochu popité, šél z prava do leva jak zpráskaný kocúr. Naráz uslyšél dupot koňských kopyt a řekl si, že sa asi nekomu z dědiny zplašil kůň. Koňské dusání sa blížilo a Jura čekál, čí že to kůň asi bude. V tom sa ulica od Zbořiska rozzářila světlem a Juru napadlo, že snáď hoří! Než ale stačíl zařvat o pomoc, vyběhl z uličky bílý kůň a celý zářil. „Tož toho teda nepoznám,“ řekl si Jura a hleďél na koňa. Kůň sa naráz zastavíl a promluvil k Jurovi lidským hlasem: „Chceš byt bohatý, Juro?“ Jura sa na slovo nezmohl, čuměl jak vyoraná myš, ale aspoň koňovi přikývl. Šak kdo by nechtěl byt bohatý, né? „Pojď, zavedu tě. Drž se mě!“ poručil mu kůň a skočil celý zářící přes potok. Potom sa hnal dál ven z dědiny a po polňačce k lesu Kladichovu. Jura mu ledvá stačíl, ale kůň byl dobře vidět, a tak ho sledovál. U lesa Kladichova se bílý kůň zastavil. Jura se rozhléžá a naráz uvidí, že celá zem je pokrytá mincama, drahým kamením, prsténkama a zlatem. „Juro, z toho pokladu si pober, co uneseš. Možeš brat do tej doby, než třikrát oběhnu lesík. Potom už né, jináč bude s tebú zle!“ poučil Juru koník. Potom dupl do zemi kopytem a dál sa kolem lesa. Jura sbírál zlaťáky a zlaté lžičky, co mu sily stačily. Potom uslyšél, že sa koník vracá. Košulu měl skoro plnú, ale pomyslél si, že na co bude brat mince a lžičky, když drahokamy sú cennější. A tak všecko vysypál a začál znovu. Tam našel diamant, tam drahokam, tam perly. Bílý kůň podruhé proběhl kolem Jury a Jura uviděl zlatý smaragd veliký jak vajco od holuba. A vedle něho leží další a další. Kam to enem dám? Proč sem si nacpal kapsy tak malýma kaménkama? Tak zas všecko vysypál a začál znovu. Enomže kůň sa už vracál potřetí. Kopyta utichla a bělouš zařehtál. Ale Jura jakoby ho neslyšél. Furt má málo a natuhuje pazúry po dalším pokladu. Je zle. Poklad se začál propadat a sesúvat kdesi do ďúry. A Jura s ním. Když bylo po všeckém, nebylo vidu ani slechu po koníkovi, ale ani po Jurovi. Přišly aj jiné noci, kdy sa bílý kůň u Kladichova objevil, ale nikdá už za ním nikdo nešél, protože nechtěl dopadnút jak ten chamtivý Jura Stašík.

(latinský název Alliaria petiolata, čeleď Brassicaceae, brukvovité)

Tato bylina se vyskytuje na okrajích lesů a na loukách. Od května do července kvete malými bílými kvítky. Listy mají tvar srdce. Pokud si listy rozmačkáme mezi prsty, ucítíme česnekové aroma.

Česnáček se využívá do polévek, omáček, k přípravě bylinkových másel a tvarohových pomazánek. Podobně jako u medvědího česneku se sbírají mladé listy a výhonky, které by se měly po sklizení rychle upotřebit.

Léčebné účinky – pokud nás trápí kornatění tepen, používá se éterický olej z česnáčku lékařského, který zmírňuje účinky tohoto problému.